Když mi bylo čtyři roky, jsem zůstala bez rodičů vzpomínky na maminku mi tehdy vybledly kvůli tragické nehodě, kterou způsobil sousedův vůz. Můj táta vložil všechnu svou sílu do mé výchovy, ale život sám ho často tvrdě zkoušel a unavil mnohem dříve, než bych čekala. I když mi dal všechno, co mohl, za svobodna jsem za ním téměř nechodila. Po svatbě jsem se věnovala hlavně svému životu otcovy návštěvy byly jen vzácně. Pracovala jsem od rána do večera, takže jsem posílání peněz na otcovu podporu přenechala svému manželovi. Ten však nikdy nesouhlasil s tím, aby utrácel koruny za člověka, kterého nepovažoval za hodného.
Táta netušil, čím jsem procházela, a stále doufal, že se mu jednou v stáří odvděčím. Ale vše nabralo jiný směr, když mu soused poradil, aby na mě podal žalobu kvůli alimentům. Soudní setkání bylo plné emocí, a já jsem se ho s pláčem zeptala: Tati, to jsi mě opravdu chtěl vidět natolik, že jsi mě musel dovléct až k soudu?
Odpověděl mi zlomeně: Alena, neměl jsem ani za co koupit chleba na dva dny. Doufal jsem, že dodržíš své sliby. Asi jsem tě nevychoval správně…
Zvedla jsem k němu oči a odpověděla: Vždyť víš, že pracuji. Manžel ti přece posílal peníze a kupoval jídlo. Už mě prosím nemanipuluj, přisadil se i můj manžel na mou obranu.
Hádka se stupňovala, dokud otec neřekl něco zásadního. Otočil se ke mně, oči v slzách. Musím ti něco důležitého povědět, řekl.
Zastavila jsem se, abych poslouchala, a on začal vyprávět o dni, kdy byla ještě maminka naživu. Popsal mi, jak jednoho dne našla na dvoře krabici s malou holčičkou. Našla dítě blízko popelnic a rozhodla se ho vychovávat jako vlastní dceru a ta holčička jsem byla já, Alena. Emocemi jsem se zhroutila a začala otce prosit za odpuštění. V tu chvíli žalobu stáhl.
Později jsem se dozvěděla, že manžel nikdy mého otce nenavštívil a naše peníze lehkomyslně utrácel jinde. Povzbuzená lítostí a bolestí nad promarněnými roky jsem se rozhodla svého muže opustit a přestěhovat se k otci. Společně jsme našli znovu radost ze života a vzájemné porozumění, které jsme tolik potřebovali.
