Jitka se vdávala mladá, její otec jí na osmnácté narozeniny našel ženicha. Rodina byla zámožná co víc je potřeba ke štěstí? Svatba byla okázalá, slavila celá vesnice pod kopcem, ale jen novomanželé se cítili nesví.
Jitka svého ženicha měla ráda, ačkoliv ho téměř neznala. Její sestra Simona takové štěstí neměla provdala se za čtyřicetiletého muže z vedlejší vesnice. Každý myslel, že zůstane na ocet, ale otec jí přesto našel ženicha a slíbil jí věno.
Novomanželé žili v domě Oldřicha, manželova otce. Nebylo tam mnoho místa, ale měli vše vlastní. Hlava rodiny prohlásila, že až přijdou vnoučata, dům rozšíří.
Tchýně Jitku nijak neomezovala, naopak jí pomáhala zvyknout si na úlohu mladé hospodyně. Zato švagrová Libuše byla ke své nové příbuzné dost hrubá. Byla sice starší, ale stále bydlela u rodičů. Otec ji kdysi vdával, manžel ji však po roce vrátil zpět domů i s věcmi. Libuše byla jedovatá jako zmije. O dům se nestarala a rodinu budovat nechtěla. Zůstala sama ve svém koutě.
Podle zvyků se snacha stává paní domu až narozením prvního syna. Do té doby musí držet jazyk za zuby a sedět na svém místě. Proto každá dívka, která přišla do manželova domu, toužila brzy otěhotnět.
Jitka zvolila stejnou cestu. Dokud nebyla těhotná, dávala jí Libuše nejtěžší a nejšpinavější práci. Ačkoliv na statku byli čeledíni i děvečky, Libuše se vysloveně bavila tím, jak Jitku trápí.
Když se Oldřich dozvěděl, že bude otcem, byl štěstím bez sebe. Tchánovci měli ze snašiny radost a byli na ni pyšní. Hned téhož dne vyrazili na tržiště v Plzni nakoupit stavební materiál, aby mohli rozšířit dům. Libušiny oči se plnily nenávistí. Uvědomila si, že do smrti bude žít u rodičů v komůrce, starající se jen o ně. Nikdo ji už nepožádá o ruku, nikdo jí nepostaví dům…
Půl roku uplynulo. Jednoho rána probudilo Jitku hlasité bouchání. Stála tam Libuše.
Proč ležíš? Už jsi všechno udělala? V domě ano, ale na dvůr mě muž nepustí. Hm, jen se vymlouváš, jsi líná! Co po mně chceš? S kým to mluvíš? Myslíš, že tady někdy začneš poroučet? Připomínám, že jsi ještě nerodila, takže rozkazovat nebudeš! To mě vůbec nenapadlo… Tady nejsi nikdo. Ty ani ten tvůj parchant, rozumíš?
Libuše se chovala nepříčetně. Začala po Jitce házet věci a řvát. Do domu vběhl tchán a rozezlenou dceru odtáhl. Jitka pohladila bříško a klidnila se. Všechno bude v pořádku. Všechno určitě dopadne dobře…
