Když Michal narukoval na vojnu, Božena slíbila, že na něj věrně počká. A svůj slib splnila posílala mu dopisy plné spalujících vyznání, kreslila na ně květiny a srdíčka, a na konci vedle slova polibek otiskávala svá rty. Milovala ho tak, jak jen může člověk s upřímným srdcem milovat. Když byl pryč, každá minuta se táhla jako hodina.
Možná proto Božena nemohla uvěřit, že by jí Michal mohl něco takového udělat.
Srdce jí šeptalo, že to není pravda, že na ni nemohl zapomenout. Když ale její drahý přestal na dopisy odpovídat a nakonec jí v pár strohých řádcích napsal, že by na něj měla zapomenout, donutilo ji to čelit skutečnosti.
Božena se provdala za prvního muže, který o ni projevil zájem. Samozřejmě, bez špetky lásky. Své pošlapané city pohřbila hluboko v sobě a rozhodla se své srdce už nikdy nikomu neotevřít. Jen Michala by nikdy nemohla milovat méně.
Jednoho odpoledne stála Božena v kuchyni, v zástěře a papučích, když zazvonil zvonek. Otevřela a na prahu stál dospělý Michal v důstojnické uniformě.
Nevěřil jsem, že ses skutečně vdala, tak jsem se přijel přesvědčit. Ale teď vidím, že je to pravda, v jeho očích bylo tolik bolesti, že se zdálo, že se každou chvíli rozpláče, teď už chápu, proč jsi mi přestala psát
Otočil se, že odejde, ale Božena ho zarazila.
Jak to můžeš říct? Vždyť to ty jsi mi napsal, ať na tebe zapomenu nechápala, jestli se Michal brání, nebo ji obviňuje.
A? řekl jen tiše po dlouhé pauze. Ano, minulý týden jsem ti z vojny posílal poslední dopis s nadějí, že na mě čekáš
Boženě se v krku udělal nepolknutelný uzel. Slova jí vázla na jazyku, v očích slzy, a v hlavě vířily otázky: Jak je to možné, proč se to stalo?
Ten den zašla Božena za rodiči. Měla tušit, že vědí víc než ona. Nikdy Michala neměli rádi neměl žádné peníze.
Odpusť nám, dcero, řekla maminka a tatínek přitakával, oba se třásli emocemi, chtěli jsme pro tebe lepší život, víš dobře, jaké to je, když máma s tátou musí obracet každou korunu, aby dětem koupili bonbón. My jsme to zažili a nechtěli jsme, abys skončila stejně jako my.
Ale vy jste si taky na bídu nehráli a stejně jste se z lásky vzali! Proč jste mi tedy zničili život? Jak jste mi to mohli udělat? vyčítala jim Božena se zoufalstvím v hlase.
Tady to máš, podala jí matka několik dopisů.
Božena odešla do vedlejšího pokoje a při čtení už neplakala hlasitě vzlykala. V posledním dopise, o kterém jí Michal mluvil, byl lisovaný sněženku a vedle ní stálo: Hledal jsem ji dlouho, ale našel jsem ji pro tebe.
Ten večer si Božena promluvila se svým manželem. Ani v tom rozhovoru nebylo cítit žádnou vášeň kolem nich byly jen práce, peníze, kolegové a možná i jiné ženy, jak jí často našeptávali sousedé. Rozešli se tiše a v klidu.
Poprvé v životě se Božena vydala v noci sama na procházku Prahou. Už se nebála tmy ani samoty, protože mířila k tomu, kdo ji skutečně miloval a koho ona nikdy nepřestala milovat.
Čas zahladil všechny bolesti i křivdy. V rodině Boženy a Michala nyní rostou dva plavovlasí chlapci. Babička s dědečkem jsou šťastní, že mají vnoučata. A všichni už vědí: to největší bohatství je tam, kde vládne pravá a čistá láska.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
