Vzpomínám si na dávný příběh o ženě jménem Drahomíra Novotná. Vdala se už v mládí a když jí bylo třiadvacet, narodil se jí syn, kterého neprojevovala příliš zájmu vychovávat. Nechala jej u jeho babičky v malém městě nedaleko Pardubic, sem tam poslala pár korun, zatímco sama si užívala bezstarostný život po boku svého manžela.
Po dvou letech se však události obrátily a syna musela přivézt zpět domů. Ale Drahomíra se ho téměř stranila, jako by jej ani nepoznávala. Poslala ho do jeslí, aby se vyhnula společnému času, později i do mateřské školy, kde chlapec zažíval výsměch a měl potíže s učením.
Rodiče se do jeho výchovy a vzdělání moc nevměšovali, a když se škola pokusila je zapojit, manžel Drahomíry reagoval agresivně. Po ukončení základní školy chlapce poslala do práce v továrně, kde později potkal svou budoucí ženu. Mladí novomanželé díky příslibu továrny získali menší podnájem v paneláku. Ani potom se Drahomíra o vnuky příliš nezajímala, jen občas jim poslala pár korun u příležitosti svátků.
Když Drahomíra dosáhla důchodového věku, přála si velkou oslavu. Obrátila se na svého syna, aby použil peníze, které mu posílala, na jídlo a dárky pro její vnoučata. Syn s manželkou raději poslali děti na venkov k druhé babičce, aby měli od všeho klid, a chystali oslavu pečlivě. Když dorazila, byli pohostinní a hosté slavili až do hloubi noci.
Po odchodu hostů však Drahomíra oznámila, že odjíždí brzy a u vnoučat, které se měly brzy vrátit, se nezdrží. Zanechala po sobě jen malý kousek dortu, o který se museli podělit. Syn byl její lhostejností hluboce zarmoucen.
O týden později jí Drahomíra telefonovala s tím, že musí jít na operaci do nemocnice a žádala, aby jí syn přinesl své věci. On jí však chladně odmítl s tím, že se chystají s manželkou na dovolenou, o čemž Drahomíra věděla už dávno. Doporučil jí, aby zavolala svému muži.
A tak se postupně ukázalo, že svět se netočí jen kolem přání jedné osoby. Syn se naučil bránit sebe a svou rodinu, a jejich potřeby postavil na první místo.
