Sousedka už do babičky Věry nechodí. Rozšířila se fáma, že stará už šílí, protože si drží divokou šelmu nebo vlkodlaka.
Babička Věra našla na svém zahradním pozemku šedého, malého koťátka. Žila sama, byla milá a laskavá.
Koťátko si přitulila k sobě. Začalo pršet a moc se třáslo. U babičky Věry hořela udržovaná venkovská kamenná pec, dřevo veselě praskalo.
Brzy už koťátko, zahřáté, popíjelo mléko, starostlivě nalité babičkou Věrou. Už nebyla nudná, měla s kým povídat.
Mňoukalo a naslouchalo babiččiným písničkám, hrálo si s vlněnou klubíčkem. Babička Věra pletla ponožky i rukavice.
Místní obyvatelé vždy přicházeli nakoupit. Koťátko vyrostlo na velikého lovce myší a krys. Svou teritorii dobře znalo.
Skákalo po stromech a rychle sestupovalo, když zaslechlo babičku. Babička si o jeho podivných zvycích vůbec neřekla.
Postupně mu začala láskyplně říkat Koťáč! Koťáč vždy odpověděl. Jednou sousedka prohlásila, že to není kočka, ale připomíná šelmu.
Babička tomu nevěnovala pozornost. Jednoho horkého letního dne sbírala v zahradě jahody a rybíz, když uslyšela šustění.
Sklenila hlavu a spatřila obrovskou zmiji. Ta se připravovala na útok. Babička věděla, že na stůl nepřeskočí, nohy jsou slabé a věk ji omezuje.
Ještě se nestihla rozběhnout, když Koťáč v mžiku vyskočil na zmiji. S zmiji se okamžitě vypořádal a pak si s ní dlouho pohrával, dokonce ji vtáhl až na vysoký strom.
Pak se zmija nešťastně zřítila k sousedce před domem a zakřičela jako prase, ale Koťáč zaskočil, vzal ji zpět a na její výkřiky vůbec neřekl nic.
Sousedka už babičce Věře nechodí. Rozšířila se fáma, že stará v šílenství, protože má pod domem šelmu nebo vlkodlaka.
Babička si ale na velikého kočka nevšimla. Byl to její miláček.
Hladila ho a on spal stočený na koberci u její postele.
Koťáč rád procházel hustou trávou, v horku si tam i zdřímnul, ale vždy se vrátil domů, jakmile nastala noc.
Jedné noci babička usnula, nic neslyšela ani neviděla. Nechala okénko pootevřené, protože kočka si zvyknula chodit ven.
Do otevřeného okna vlezli dva místní opilci, slyšeli, že babička právě dostala důchod. Na účet z nich udělali šátek.
Když spatřili spící babičku, probudili ji a začali se ptát na peníze. Přespří to babička neodhalila, jen brečela a třásla se.
Jednoho z lupičů se panika nařkla, křičela a šátek se jí hned zachytil v ústech. V domě všechno převrátili. V tom okamžiku babička zahlédla obrovskou kudrnatou siluetu, která vyskočila oknem.
Jeden z lupičů se otočil a vyjekl:
Bor, to jsi ty? Na sousedku něco našel? Právě teď dostala penze!
Obrovská postava seskočila na jednoho z nich a sevřela mu krk. Pak se vrhla i na druhého, sevřela mu oči. Ten zakřičel jako prase.
Bože! Nepříčetná síla! Domoví! křikla, oči mu svítily zeleně v polotmě. Domovi skákal sem a tam.
Babička tiše vytáhla šátek a prudce rozsvítila světlo.
Okamžitě poznala zloděje a zakřičela:
Pomoc! ve všech oknech se rozsvítilo.
Když sousedi vtrhli dovnitř, uviděli hrůzostrašný obrázek: na podlaze leželi dva místní opilci, jeden ležel a byl roztrhaný. Druhý si držel krk. Všude bylo krvavé. Babička seděla na posteli objata koťáčkem.
Koťáč syčel a nikoho nedovolil přiblížit se k babičce. Náhle si vzpomněl na sousedku a dalšího útočníka.
Muži se rozprchli po domě, našli zloděje v sauně. Tam se snažil přečkat zmatek a uniknout. Dlouho ho bijí, co mají po ruce.
Vymáhali mu peníze, které ukradl, a vrátili je sousedce. Na policii neplánují jít raději si to vyřeší sami.
Zlodějům už stačilo, že je varovali, že koťáč už nepřijde jen tak.
Jeden z nich začal koktat, že to není kočka, ale MAY HUN! viděl v televizi.
Ty zatracený, ještě nadáváš! Jak můžeš urážet mého koťátka! babička mu dala ránu. Ty jsi ten, co je špatný! Nemáš právo mluvit tak o mém kočce!
Lajkujte a pište své názory v komentářích!
