Víš, mamka od mého muže umřela už před pár lety a když jsme ji dali na věčný odpočinek, fakt jsem si slíbila, že budu ctít jedno jednoduché pravidlo: buď o mrtvých hezky, nebo radši vůbec.
Ještě jednu věc jsem si přísahala ať už se ke mně domu přistěhuje jakákoliv snacha, nikdy nechci být taková, jako byla ona.
Jenomže představy a realita jsou dvě různý věci, viď.
Můj jediný syn, Tomášek, právě sfoukl pětadvacátou svíčku a začátkem léta mi přivedl domů svoji slečnu.
Držela jsem se toho, co jsem si slíbila: žádné kritizování, nehledat mouchy, nedávat rady do života, prostě ji přijmout s otevřenou náručí a přivřenýma očima.
Rozhodla jsem, že nebudu povýšená, že si na ní nebudu nic dokazovat. Všechno tohle dělala moje tchyně a dopadlo to tak, že jsme se už nemohly ani cítit.
Fakt nechci ztratit ani Tomáše, ani jeho slečnu. Upřímně, mám vlastně i radost, že jim ráno uvařím kafíčko, vím, kdo má rád jakou marmeládu nebo jaké rohlíky, a o víkendech je ráda rozmazluju. Přes týden na větší rozmazlování ani nemám čas.
Takže se prostě vypařím buď jedu s mužem na Sázavu, nebo zajdu k sousedce na kus řeči, jindy pomáhám mámě zavařovat okurky a švestková povidla, zkrátka mladí mají barák pro sebe.
Ale stala se taková věc napůl úsměvná, napůl smutná kterou ti prostě musím vyklopit. Jednou večer mi slečna syna ukázala novou halenku, co si koupila cestou z práce.
Vůbec nestála moc, byla ještě levnější, protože jí u kapsy chyběl knoflík.
Když jsem ji viděla oblečenou, říkala jsem si, jak jí to sluší! Fakt jí sedla, byla roztomilá. Druhý den, to bylo nějaké páteční odpoledne, jsme chtěly jít na návštěvu a ptala jsem se jí, jestli si nevezme tu novou halenku A ona, že ne, protože si neumí přišít knoflík.
No teda! Vyklouzlo mi to z pusy, nešlo zabrzdit, ale byla jsem vážně v šoku, jak je možné, že holka ve 22 letech doma nemá ani jehlu, nit ani knoflík.
A teď, co bude dál? Jak to zvládne třeba s domácností, s novou rodinou a těma všema rozhodnutími? Přemýšlela jsem, jestli to mám prostě sama zašít a neřešit, nebo ji mám naučit, jak na to, nebo jestli ji mám nechat být když jí to nevadí, tak ať ji má v šatníku klidně bez knoflíku.
Jedno mám ale v hlavě úplně jasné nechci být protivná a hádavá, jako byla moje tchyně. Stačilo mi to vidět zblízka a nemám na to nervy.
