V neděli jsem měla dovolenou ve znamení úklidu mé legální volno, které si chráním jako oko v hlavě. Najednou mi zavolala známá a bez jakýchkoli ceremonálů mi oznámila, že přijde s malým synem. Měla jsem pocit, že si snad vybrala sluchovou dovolenou, protože na můj úklidový apel reagovala jen tichým ignorováním.
Za deset minut už stáli ve dveřích. Upřímně, s Markem jsem moc nadšená nebyla, protože je to zkrátka živel takový malý tornádo z Valašska.
Seděly jsme v kuchyni nad kafem, zatímco Mark se díval na pohádky. Tedy, díval… Za pár minut se ozval strašný rámus, jako by se tu proháněly hřebci z Chlumce. Vylítla jsem do obýváku a viděla totální zkázu: akvárium napadrť, rybičky všude po koberci, voda se potměšile rozlévala do všech koutů.
Kamarádka se okamžitě vrhla k Markovi, jestli není zraněný, zatímco já vytáhla hadr a ždímala vodu, abych nezaplavila paní Novákovou pod námi. Po celém tom vodním neštěstí mi oznámila, že odcházejí.
Pomůžeš mi aspoň odnést koberec do čistírny? ptala jsem se. Ale kdeže, můj malý je vystrašený, musíme ho uklidnit.
Marka jsem se zeptala, proč se hrabal u akvária. Prý mu tam zaletělo papírové letadýlko, tak se ho snažil vytáhnout. Nejlepší bylo, že žádný papír nebyl nikde vidět. Mark ukazoval na skříň, že odtamtud vzal papír. Po bližším zkoumání jsem zjistila, že si letadýlko vyrobil z oddacího listu.
No tak si prostě necháš udělat duplikát. Vždyť o nic nejde.
No jasně, proč se rozčilovat! Koupím nové akvárium, zařídím nový oddací list, zaplatím sousedce opravy a ještě si posypu hlavu popelem, protože jsem si dovolila vystavit papír na viditelné místo.
Když hosté odešli, šla jsem za sousedkou, jestli je vše v pořádku, ještě jsem poklidila a večer si konečně mohla natáhnout nohy. V tu chvíli mi kamarádka poslala SMS, že jí dlužím peníze šli s Markem k psychologovi, protože malý je traumatizovaný. Neodpověděla jsem, jen jsem číslo zablokovala.
Česká pohostinnost v praxi jeden den, několik katastrof, a účet za psychologa navrch.
