Poslouchej, musím ti něco vyprávět. Měla jsem volno z práce, že si konečně uklidím byt, ale sotva jsem začala vysávat, volá mi Zuzana. Že prý ona a její kluk Adam za chvíli přijdou. Vysvětluju jí, že dělám velký úklid, ale vůbec mě neposlouchá.
Za deset minut už stojí u mě doma. Upřímně, z Adama jsem nebyla moc nadšená, je to pěkný divoch, nikdy nevíš, co vymyslí.
Seděly jsme v kuchyni, popíjely kafíčko, Adam koukal na pohádky v obýváku. A najednou, slyšíme strašnou ránu. Vběhnu tam a vidím, že akvárium prasklo. Všude po podlaze plavou rybičky, voda teče na všechny strany. Za chvíli mám mokro až na chodbě.
Zuzana se hned vrhla k Adamovi, jestli je v pořádku. Já utíkám pro hadr, a snažím se zachránit byt, aby mi to nevyplavilo sousedy. Pak jsem začala sbírat rybičky, uklízet tu spoušť… a Zuzana mezitím oznámí, že už musí domů.
Říkám jí: Zuzo, nemůžeš mi pomoct odnést ten koberec aspoň do čistírny? Ale ona jen, že Adam je úplně vystresovanej a musí ho uklidnit.
Ptám se Adama, proč to akvárium vlastně rozbil. Prý letěl papírový letadlo a chtěl ho chytit a když kouknu, co to vlastně bylo, on ukazuje na skříň. Zjišťuju, že si to letadlo složil z mého oddacího listu.
Jo, to nevadí, udělám si kopii, říká Zuzana v klidu. Jako že je to detail.
Takže si říkám proč bych se měla rozčilovat, že? Koupím nové akvárko, dám si vystavit nový oddací list a zaplatím případné škody sousedce dole. No přesně, a podle Zuzany je to moje vina prý jsem neměla oddací list nechávat na očích.
Když odešli, šla jsem zkontrolovat, jestli je se sousedkou všechno v pohodě. Uklidila jsem zbytky vody, lehla si do postele a konečně si na chvíli odpočinula.
Večer mi ale Zuzana poslala zprávu, že jí dlužím peníze. Prý šli s Adamem k psychologovi, protože byl celý vystresovaný. Už jsem jí neodpověděla, jen jsem si její číslo zablokovala. Tohle mi prostě přijde z jiného světa, no ne?
