Rodinné vztahy
Babičko, můžu u tebe zatím pobývat? vzlykla Zdenka. Nedokážu už s ním dál žít.
Ale jistě, klidně tu buď, jak dlouho budeš potřebovat, pohladila ji Vlasta Antonínová a objala vnučku. Zase ti ubližuje?
Ubližuje, povzdychla si Zdenka. Jenže mamka mi nedovoluje odejít, protože se nechce rozhádat s jeho rodiči. Ale já už opravdu nemám sílu to snášet.
Svou snachu, Zdenčinu matku, Vlasta Antonínová nikdy neměla v lásce. Studená, vypočítavá, pro kterou byl vlastní prospěch a pozlátko přednější než city. Hlavně cizí. Zdenku přiměla vzít si Tomáše hlavně proto, že jeho otec měl dobré místo na radnici.
Tomáš tě bije? zeptala se Vlasta Antonínová.
Bijí, rozplakala se Zdenka.
A ví to tvoje mamka s tátou? zpozorněla babička.
Vědí, odpověděla Zdenka přes slzy.
A stejně ti zakazují od něj odejít? divila se babička.
Ano, přikývla Zdenka. Říkají, že když odejdu, jen je zahanbím před známými. A že je to moje chyba, prý bych měla být přizpůsobivější. Ale jak mám být v klidu, když je tak zlý a hrubý? Už nemůžu dál, babi.
Nemusíš, když nechceš, pohladila ji po vlasech babička. Zůstaň u mě a já to s mamkou a tátou vyřídím.
Jak jako utekla od muže?! vyjela na ni Hana, když Vlasta Antonínová zavolala snaše. Ať se vrátí hned domů!
Neukřikuj se tak, rázně ji přerušila Vlasta Antonínová. Zdenka nikam nepůjde.
A víte, kolik peněz jsme dali za svatbu? nespokojeně kroutila Hana hlavou. Jeho rodina je vážená, a Zdenka jen dělá ostudu!
Ty sama nám děláš ostudu a taky tě trpíme, odsekla Vlasta Antonínová. S tebou jsem domluvila!
Ona hned zavěsila a Hana ve vzteku mrštila telefonem o stěnu a v duchu babičku proklínala. Vlasta Antonínová okamžitě zavolala synovi:
Věděl jsi, že ten kořen bije Zdenku? přímě se zeptala Luboše.
No… něco jsem zaslechl, ale kdo ví, jestli si to Zdenka nevymejšlí, zaváhal Luboš.
To myslíš vážně, nebo jsi padlej na hlavu? zvýšila babička hlas. Tvou dceru mlátí manžel a ty si brumláš pod nos?
Co bych s tím měl dělat? nechápal Luboš. Je to její manžel.
Měl bys mu dát přes držku! vykřikla Vlasta Antonínová. Aby si ten trouba pamatoval na celý život, koho se to snaží týrat. Ať ví, že Zdenka má někoho, kdo se za ni postaví.
Nech toho, oni si to vyřeší sami, utrousil otráveně Luboš.
No to je hezký, rozčílila se Vlasta Antonínová. Dceru jste prodali za vlastní pohodlí.
Za dva dny přišel k Vlastě Antonínové Luboš s Hanou a s nimi Tomášovi rodiče.
Zdenka musí okamžitě zpátky k manželovi! vykřikla hned ode dveří Hana.
Zdenka nemusí vůbec nic! odpověděla Vlasta Antonínová. Vůbec vás nechápu. To je vaše dcera, a chováte se k ní, jako by vám byla cizí. To jste rodiče na nic!
To vy ji kazíte! pustila se do babičky Hana. Kvůli vám se rozhádáme s panem Matouškem.
Ať pan Matoušek nejdřív naučí syna, že se na ženu, a zvlášť na bezbrannou dívku, ruka nezvedá, upřela babička pohled na Tomáše.
Ten jen sklopil oči a Hana ho hned omlouvala:
On ji snad ani netrefil pořádně. Vždyť jak se říká, kde se dva hádají, tam se mají.
Luboši, i ty si to myslíš? pohlédla Vlasta Antonínová na syna.
Mami, oni si to nějak vyřeší, odpověděl Luboš. Jenže Zdenka je moc vztahovačná, měla by se změnit.
Vlasta Antonínová dala Lubošovi facku, potom jednu Haně a nakonec i Tomášovi. Všichni tři zůstali v šoku a ona řekla:
To je ode mě z lásky. Jen si tak hraju. Nelíbí se vám to? Vadí vám to? Vždyť vy máte jen moc vztahovačnou náturu. Tak běžte domů a zkuste ji změnit!
Otevřela dveře a prakticky celou delegaci vystrkala ven.
Jděte, jděte, opakovala. A toho uličníka si vezměte s sebou. A jeho tátovi vyřiďte, že ho má lépe vychovávat. A ty, Hano, když chceš zalézt panu Matouškovi do přízně, klidně se za jeho syna vdej sama.
Já už do tohohle bytu nikdy nevkročím! volala Hana na babičku z chodby.
Skvěle! odvětila Vlasta Antonínová. Jako snacha jsi nic moc, ale jako matka ještě horší.
Když za nimi zavřela dveře, promnula si ruce a obrátila se k vnučce, která celou dobu seděla zamknutá v pokoji:
Zdenko, uč se bránit svoje práva. V životě ještě potkáš spoustu lidí, kteří tě zkusí zahnat do kouta. A žít jen podle přání ostatních znamená zničit sama sebe. Poděkování se stejně nikdy nedočkáš.
Ale ty musíš přesvědčit svou šílenou matku, aby se nám konečně přestala navážet do života! křičela Hana na Luboše. Co si o nás lidi pomyslí? Zdenkino manželství jsou otevřené dveře do lepší společnosti, a když se rozvede, bude po všem! Rozumíš?!
A k čemu ti je to lepší postavení? znaveně se zeptal Luboš. Máš málo peněz nebo co?
Ano! Ano! jak hysterka křičela Hana. Chci víc peněz, více uznání, lepší postavení! Chci, aby mi ostatní záviděli!
Luboš si povzdychl. Z Hany mu hučelo v hlavě a chtěl někam utéct. V poslední době byla jako vyměněná. Nejradši by na ni zakřičel, ať je zticha, ale jen potichu řekl:
Prosím tě, uklidni se, promluvím si s mámou.
Promluvím s maminkou, ušklíbla se Hana. Fakt síla!
Luboš odešel do jiného pokoje. Vyhýbal se hádkám a nikdy neuměl bojovat za vlastní názor. Byl mnohem raději, když mohl ustoupit.
Druhý den přišel Luboš znovu k matce.
Ani mě nežádej! řekla mu už ve dveřích Vlasta Antonínová.
Ani nemám v plánu, uklidněně odpověděl Luboš.
Tak proč jsi přišel? podezřívavě se zeptala matka.
Můžu u tebe chvíli přespat? řekl Luboš.
Copak tě už úplně dostala? zeptala se Vlasta soucitně.
Mám dost jejich věčných hádek, povzdychl si Luboš. Je jako utržená ze řetězu.
Můžeš si za to sám, poznamenala matka. Musíš si umět postavit svou hranici a bránit své právo. Dokud budeš jen mlčet a se vším souhlasit, budeš pro ostatní jen otloukánek.
Luboš s tím souhlasil a Zdenka si k němu sedla a položila mu hlavu na rameno. Dobře věděla, že maminka vždycky tátu převálcovala, a ten, klidný a inteligentní, se nikdy nedokázal postavit.
Dobře, že jsi, Zdenko, z těch vztahů včas odešla, řekla babička láskyplně. Sami jste zodpovědní za svůj život a své rozhodnutí. Jen na vás záleží, jaký bude váš život! Je to jasné, drobečkové?
Zdenka i Luboš přikývli a babička pokývala hlavou:
Ještě vás mám co učit.
Luboš si ještě ten den sbalil věci a oznámil Haně, že odchází. Ta to vzala tradičně rozbíjením nádobí a házením věcmi.
Tomáš denně Zdenku uháněl a prosil, aby se vrátila. Později jeho prosby přešly v příkazy a nakonec v hrozby. Zdenka zůstala pevná, protože do minulosti se už vrátit nechtěla, a navíc měla nové plány.
A za týden stál ve dveřích sám pan Matoušek, a hřměl na uprchlíky:
Co jste tady všichni zbláznili? Jedna uteče od muže, druhý opustí ženu! Okamžitě zpátky do rodin! A vy, paní Antonínová, přestaňte nadržovat těm nesmyslným blbostem!
Zdenka ani Luboš nestihli nic říct, když se Vlasta Antonínová napřímila:
A kdo vás opravňuje mě poučovat o životě? Jděte učit slušnému chování svého syna!
Už jsem mu promluvil do duše, odpověděl Matoušek už trochu klidněji. Nedopustí se toho znovu.
S tím jste měl přijít dřív, aby to nikdy nenapadlo ho udělat, odpověděla Vlasta Antonínová.
Ale nemusíme dělat skandál a ztrapňovat nás před známými, zúžil oči Matoušek. On ji miluje, spraví se. Neponižujte nás rozvodem, jinak vám můžu vaši dceru také veřejně pomluvit. Můžu říct, že ji vyhodil kvůli její nevěře nebo zanedbanosti.
Gřivoši, mě nevyděsíš, klidně odvětila Vlasta Antonínová. Klidně povím já o tobě něco z tvý školní docházky. Co myslíš, bude zajímavější, že tvůj syn je k ničemu jako chlap, nebo že jsi ty při hodině v první třídě učůral do kalhot?
Matoušek zbledl.
To přece neřeknete!
Vlasta Antonínová kdysi Gřivoše vyučovala na základní škole, věděla, že by jí lidé uvěřili. Ledaže by nakonec pravdu nějak uvedl na pravou míru, ale stejně by si to všichni pamatovali.
Těžko říct, pokrčila rameny. Všechno záleží na tom, jak se budeš chovat.
Na chvíli vypadl z role, ale rychle se vzpamatoval:
Rozumím.
Dobře! radostně vykřikla Vlasta Antonínová. A za všechno chci pro mě a Zdenku ozdravný pobyt v Karlových Varech. A všem povíš, že Zdenka odjela, aby se postarala o mě.
Matoušek tomu chvilku přemýšlel, ale věděl, že Vlasta Antonínová s ní není radno si zahrávat uměla na každého najít metr: na někoho cukr, na jiného bič a na dalšího vydírání.
Dobře, bude to ten nejlepší pobyt, co si budete přát, slíbil. Omlouvám se vám. A i Tomášovi promiňte, asi jsme ho špatně vychovali.
No vida, uznala Vlasta Antonínová. Radím ti, Gřivoši, žij podle toho, co je správné, ne podle toho, co si o tobě myslí lidé. Když budeš jednat poctivě, nikdo ti nebude nic vyčítat.
Matoušek jen kývl a odešel. Pobyt opravdu zařídil. Jeho vztah k Vlastě Antonínové se nezměnil dál ji respektoval. A Zdenku měl vlastně také rád, musel jen přiznat, že syn si ji nezasloužil.
Zdenčin rozvod s Tomášem proběhl až za rok. Oba už byli v jiných vztazích, a tak šlo vše v klidu. Zdenka se podruhé vdala a spokojeně žije s mužem a dvěma dětmi. Babičku si nastěhovala k sobě, tak jako kdysi ona ji.
A Luboš? Ten se sice nerozvedl, ale dál bydlí u mámy.
Dnes už vím, že nejdůležitější je být upřímní k sobě a nebát se bránit své štěstí. Život není o tom, dělat ze sebe oběť, aby ostatní byli spokojení. Když si nepostavíte svůj vlastní svět, nikdo jiný to za vás neudělá. To je, myslím, největší lekce, jakou jsme si z celé téhle rodinné lapálie odnesli.
