Moje sestra je naprosto posedlá svojí kariérou, zcela soustředěná na práci, píšu, je jí čtyřicet let, je svobodná a nemá děti. Už si pořídila vlastní byt a auto. Skoro s námi nekomunikuje, ani s rodiči, ale vždy očekává něco od rodiny.
S Johannou, mojí starší sestrou, jsme měli vztahy od dětství dost chladné bylo to kvůli výrazným rozdílům jak v povaze, tak i ve vzhledu. Já jsem klidnější, vyhledávám rodinu, vdala jsem se brzy, mám tři děti a věnuji se hlavně domácnosti. Johanna je naopak cílevědomá a ambiciózní, vždy tvrdě pracovala, aby dosáhla svých cílů. Často podniká pracovní cesty, což znamená, že s námi moc nemluví, obzvlášť během rodinných slavností v bytě rodičů. Já jsem s rodiči velmi blízko pomáhají mi s dětmi, vodí je na různé akce a slaví narozeniny i svátky v našem velkém třípokojovém bytě.
Teď žiji s rodinou v malém bytě o jedné místnosti. Rodiče si uvědomili, že jsme v těsných podmínkách, a dlouho přemýšleli, jak nám pomoci. Nakonec se rozhodli, že vymění byt chtěli nám dát větší byt a okamžitě nám přenechat vlastnictví. Byt s jednou místností nesplňuje naše potřeby a rodiče už nemají možnost ho rozšířit, ani si vzít hypotéku, protože jen manžel pracuje. Chtěli mi tím pomoct a k výměně chtěli přistoupit hned.
Jenže reakce Johanny je překvapila. Johanna se ozvala: Takže celý byt bude patřit Kláře, a co já? Nejsem snad vaše dcera? Mamka se snažila vysvětlit: Miláčku, chápej naši situaci. Nezanedbáváme tě. Ty máš všechno díky své práci, a pokud potřebuješ něco většího, určitě si s tím poradíš. Klářina situace je horší má rodinu, děti a jen jednopokojový byt. Přes vysvětlení mamky se sestra cítila přehlížená a reagovala dotčeně. Přidal jsem se do debaty: Chová se jako rozmazlená holka, která nedostala bonbón. Maminka má pravdu, potřebujeme to víc. Ona už má vše, co potřebuje. Chce znovu na dovolenou třeba do Bali? Navíc sama si vybrala, že bude na telefonu nedostupná celé týdny. Je sobecká.
Přemýšlím, jestli je Johanna skutečně egocentrická, když přehlíží moje potřeby nebo jestli její samostatnost a právo na vlastní byt vyžadují respekt? Dneska jsem si uvědomil, že rodinná pomoc není samozřejmá, a bez ohledu na osobní úspěch jsme někdy na blízkosti těch, kteří nás mají rádi, závislí víc, než si přiznáme. Největší lekce je, že empatie a pochopení v rodině jsou cennější než cokoli materiálního a že bychom si to měli připomínat častěji.
