Narodila jsem se do velké venkovské rodiny jako druhá nejstarší z deseti dětí. Už od útlého dětství jsem byla nucena převzít spoustu domácích povinností vařila jsem, prala prádlo, starala se o mladší sourozence, pomáhala v zahradě i u hospodářských zvířat. Práce bylo vždy nad hlavu a často jsem usínala ještě dřív, než jsem pořádně položila hlavu na polštář. Když jsem dovršila osmnácti let, rodiče na mě začali tlačit, abych se vdala byla jsem v jejich očích další hladová pusa v domě a oni mě chtěli co nejrychleji provdat.
Moje přání a sny nehrály žádnou roli, rodiče všechno zařídili a já byla provdána za sedmadvacetiletého Petra, který žil na předměstí Brna se svou ochrnutou babičkou. Po svatbě jsem se k nim přestěhovala a brzy zjistila, že se v mém životě mnoho nezměnilo místo mladších sourozenců jsem teď pečovala o jeho nemohoucí babičku. Petr byl hlavním živitelem rodiny, ale choval se ke mně arogantně a s despektem často na mě křičel a bezdůvodně mě ponižoval. Po půl roce jeho babička zemřela a zůstali jsme v domě už jen sami dva.
Netrvalo dlouho a narodila se nám dcera a syn. Zatímco dcera mi byla oporou a měla ke mně láskyplný vztah, syn si osvojil Petrovu tvrdost a necitlivé poznámky vůči mně. V těch těžkých chvílích mě zahřála u srdce záliba, kterou jsem objevila v televizi ruční výroba svíček. Rozhodla jsem se ze svého koníčku vytvořit malý byznys, vložila jsem do toho všechny uspořené koruny a nakoupila potřebné vybavení. Petr se mi vysmíval a shazoval mě, ale moje svíčky si rychle našly zákazníky a já začala vydělávat své vlastní peníze.
Čas plynul, děti vyrostly dcera u mě zůstala s vřelostí, syn přebíral Petrovu nadřazenost. Můj obchůdek se svíčkami prosperoval a já postupně ukládala peníze stranou. Zlom přišel v den, kdy se mi Petr posmíval kvůli nové obyčejné sukni, kterou jsem si koupila za vlastní peníze. V tu chvíli mi došlo, že už toho mám dost.
Dětem už bylo třicet, mně ještě nebylo padesát. Všechny své úspory jsem si vzala, pronajala si malý byt v centru Olomouce, podala žádost o rozvod a začala nový život. S rozvíjející se firmou jsem toužila už jen po klidu a životě bez neustálého ponižování. Za mým rozhodnutím nebyla žádná zášť, jen tichá touha po lepší životní cestě.
