Hele, jsem vdaná za chlapa, jehož rodiče si pořád nechtějí připustit, že jejich syn už dávno není ženatý se svou první ženou. Už jsou to přes čtyři roky, co se rozvedli, ale oni neustále vymýšlí způsoby, jak je dát dohromady. Já s Markem jsme svoji tři roky a fakt spolu žijeme spokojeně. Ale Markova máma si myslí, že syn udělal obrovskou chybu, že to uspěchal, a teď má potřebu spravit to za každou cenu a obnovit rodinu s jeho bývalou. Pořád říká: “Vždyť tvůj syn je tam, do té rodiny patříš!”
Já jsem se s Markem seznámila až poté, co byl rozvedený. Oni se tehdy rozešli údajně v klidu, dohodou. Jeho exmanželka se dokonce znovu šťastně vdala, což mě vlastně utvrdilo v tom, že asi někdo další v tom tehdy hrál roli.
Možná jsem udělala chybu, že jsem se za něj provdala. Moje máma mě do toho vlastně trochu natlačila. Exmanželka byla tehdy těhotná a Marek mi řekl na rovinu: Já s ní byl jen proto, že čekala dítě. Nemiloval jsem ji, jen jsme spolu chodili. Nebýt toho těhotenství, nikdy bych se neoženil. Upřímně, tohle mi sám vysvětlil.
Vůči jeho bývalé jsem necítila strach ani žárlivost. Spíš jsem Marka chvíli pozorovala, jak se chová, jestli k ní ještě něco cítí. Dost jasně mi došlo, že mu na staré domácnosti vůbec nezáleží. Bývalá o něj taky nemá zájem, ona si žije svůj život, má nového manžela a řeší s Markem jen jejich syna.
Jedinej, kdo z toho byl pořád špatnej, byla Markova máma. Ani jeho táta s tím nebyl smířený. Co chvíli se snažili zachránit rodinu. Na mě se dívali skrz prsty.
Jednou mi jeho máma, když jsme byly samy, řekla: Vždyť jsi mladá, proč lezeš do cizí rodiny? Odpověděla jsem jí, že kdyby byl Marek ženatý, tak bych do toho nešla, ale on je teď svobodný. Chtěla ještě něco dodat, ale v tu chvíli vešel Marek a ona radši zmlkla. Došlo mi, že s ní nikdy nebudu v pohodě. Ale asi mi to až tolik nevadilo.
Po svatbě jsme se od jeho rodiny odstřihli. S Markovou mámou jsme byli v kontaktu jen výjimečně, většinou o svátcích na rodinných obědech, kde jsem si vyslechla, jak si stýská po své ideální snaše. Marek ji musel krotit, protože i on už toho měl dost, ale časem to vždycky začalo nanovo.
My dva děti zatím neplánujeme, já se v roli mámy zatím vůbec nevidím a Marek už jednoho kluka má. To je jediná věc, na které jeho máma trvá: ten vnuk je pro ní vším. Když se Marek rozvedl, Markova mamka se v podstatě přiklonila ke své bývalé snaše zve ji na Vánoce, vzdychá nad tím, jak byli dokonalý pár, pořád ji vyzdvihuje.
Přitom jeho bývalá si žije svůj život a Markova mamka ji moc nezajímá. Prostě přijde, vezme si cukroví, pokecá s malým, pozdraví a jde domů. Ani trocha snahy, žádné nápady na rozvrácení rodiny.
Markova máma to ale pořád zkouší: snaží se ve mně vyvolat žárlivost tím, že s Markem řeší jeho ex, anebo mi volá a ptá se, jestli vím, kde je můj muž. A když nevím, hned nadhodí, že je možná s ní. Anebo Marka záměrně posílá za bývalou vyřešit něco ohledně syna. Pořád něco.
Já na žárlivost nejsem, ale tohle už mě fakt štve. Diet se na Marka a jeho bývalou zvenku, je jasný, že mezi nimi už dávno nic není a nikdy nebude. Jasně, mají spolu syna to se ztratí těžko. Marek pravidelně dává peníze na syna, občas si s klukem promluví, někdy přijede na návštěvu. Jeho ex nijak nemanipuluje, nevyžaduje peníze navíc, neruší i kontakt. Jsou úplně normální, slušní lidi prostě se jim to nevyvedlo, mají své životy, navzájem se respektují.
Markova máma to ale nedokáže pochopit. Pořád něco vymýšlí. Kdy ji to přejde? Až bude mít rozum? Marek doufá, že až mu porodím dítě, tak se všechno uklidní. Ale já tomu moc nevěřím…
