Tereza chodí s Františkem už pět let a všichni v jejím okolí si myslí, že přišel čas posunout vztah dál. Přestože ji František před půl rokem požádal o ruku, Tereza stále váhá s rozhodnutím provdat se. Zatímco byl František zpočátku trpělivý, jeho nervozita z její nejistoty začíná postupně narůstat. Tereziny rodiče ji často připomínají, že v pětadvaceti letech by už měla být vdaná.
Pravda je ale taková, že Tereza necítí, že by František byl ten pravý. Mají sice klidný a spokojený vztah, ale ona nemůže potlačit pocit, že jí v tom něco nesedí. Navíc začíná mít silné city ke kolegovi Vaškovi. Jenže Vašek má už partnerku a o sňatku rozhodně neuvažuje. Právě tato nejistota je k sobě ještě více přibližuje a Tereza si klade otázku, zda je Vašek skutečně tím, koho hledá.
Pod tlakem Františka se však Tereza nedokáže rozhodnout pro svatbu s ním. František se proto rozhodl stanovit konečný termín: buď se vezmou v zimě, nebo na podzim. Tereza nakonec souhlasila se zimní svatbou, ale váha jejího rozhodnutí ji donutila Františka opustit a uchýlit se zpět k rodičům, kde hledala oporu.
Mezitím se kolega, do kterého byla zamilovaná, oženil se svou přítelkyní, a Terezino zaujetí pro něj zmizelo. Ocitla se najednou ve vzduchoprázdnu a dál čeká na toho pravého. Stále pochybuje, zda vůbec umí ocenit dobrý vztah, nebo jí jen intuice napovídá, že František pro ni není správnou volbou. Tereza dál hledá, doufá, že potká člověka, se kterým bude opravdu šťastná, ačkoliv si není jistá, zda takový vůbec existuje.
Ať už se rozhodne jakkoliv, měla by naslouchat svému srdci a nebát se odložit rozhodnutí, pokud necítí jistotu. Každý má právo hledat vlastní štěstí, protože skutečné partnerství stojí na důvěře a upřímnosti nejen k druhému, ale hlavně k sobě.
