Robert a Ivana byli přátelé už od mateřské školy. Bydlili vedle sebe, a tak se jejich rodiče domluvili, že své děti zapíší do stejné školy a do jedné třídy. Poprosili paní učitelku, aby je posadila spolu do první lavice. Ve třídě bylo totiž hodně dětí, hlavně kluků, a Robert mohl Ivanu ochránit, kdyby se jí někdo pokusil ublížit. Děti byly do školy nadšené, učení jim šlo snadno a bez obtíží.
Když přešli do třetí třídy, maminka Ivany si začala všímat, že se její dcera chová zvláštně. Ivana byla neustále vyděšená a ze školy měla strach. Jednoho dne požádala maminku, zda by ji nemohla převést na jinou školu. Maminka byla šokovaná a zavolala Robertovu maminku. Ani tam nebylo všechno v pořádku.
I Robert prosil, aby mohl přestoupit jinam. Dnes po vyučování si Robertova maminka všimla modřin na jeho těle. Rozhodly se tedy obě matky navštívit školu a zjistit, co se s jejich dětmi děje.
Učitelka je ujišťovala, že ve škole je všechno v pořádku, že možná venku došlo k nějakému konfliktu. V tu chvíli však do třídy vtrhla skupina křičících dětí. Matky si všimly, jak chlapci tahají Roberta za oblečení a opodál totéž dělají i Ivaně.
Obě matky spěchaly své děti chránit, ale nikdo na ně nedbal. Učitelka se snažila situaci uklidnit. Jedna z dívek odběhla pro ředitele školy. Teprve jeho příchod pomohl děti utišit.
Matky Roberta a Ivany prohlásily, že to tak nenechají. Žádaly, aby byli přizváni rodiče agresorů, případně chtěly věc řešit s policií kvůli napadení dětí. Ředitel je uklidňoval a slíbil, že druhý den pozve rodiče chlapců do školy a i ony mohou být přítomny.
Když odcházely, ředitel jim pošeptal, že jde o děti bohatých rodičů, kteří neposlouchají nikoho, ruší vyučování a šikanují spolužáky. Rodiče těchto dětí byli už několikrát pozváni, ale nic nepomáhá, protože ani oni nejsou o nic lepší než jejich děti.
Druhý den přišly matky v domluvenou hodinu. Rodiče agresorů už zde čekali. Učitelka je už předem varovala. Chovali se arogantně, křičeli a hájili své děti, bez ohledu na fakta. Byli hrubí na vyučující. Až ředitel dokázal situaci trochu uklidnit, ale jen krátce.
Na žádném řešení se nedohodli, neboť rodiče agresivních dětí z třídy odešli s tím, ať je neotravují s maličkostmi. Ředitel pokrčil rameny: Co můžeme dělat? Ti rodiče přispěli na opravy školy, těžko můžeme chtít, aby si své děti převedli jinam.
Doma svěřily děti matkám, že ti kluci šikanují všechny spolužáky. Pokud někdo zůstal na chodbě sám, dostal bitku od party rváčů. Robert a Ivana dostali své za to, že se kamarádí, a to se násilníkům nelíbilo. Matky se rozhodly je přihlásit na jinou základní školu. Paní ředitelka brzy poté na svou funkci rezignovala nechtěla dál pracovat s nevychovanými žáky a jejich rodiči.
