Radila jsem ti, abys skončila u třetího dítěte. Dokonce jsem ti koupila speciální prášky s nadějí, že si to rozmyslíš. Ale mé snahy byly zřejmě marné. – Kolik dětí ještě plánujete mít? zeptala se moje tchyně sarkasticky. – Pojďme se vyhnout sarkasmu. Jsi opravdu naštvaná, protože ti Petr řekl o mém těhotenství? odpověděla Monika klidně. – Samozřejmě že ano! Říkala jsem ti, abys skončila u třetího dítěte. Koupila jsem ti speciální prášky, aby sis to rozmyslela, ale moje snaha byla zbytečná, stěžovala si moje tchyně. – Znám tvůj názor, ale nechceme jít proti přírodě, odpověděla Monika. – Děláte si ze mě srandu? Pak už ode mě žádnou pomoc nečekejte! vykřikla Marie. Monika chtěla něco říct, když v tom zazvonil telefon. Marie nikdy své děti nepodporovala. Nepřiváděla vnoučata na návštěvy, netrávila s nimi čas a dárečky nebo sladkosti přinášela jen na narozeniny. Po finanční stránce byli Monika a Petr zcela samostatní. Když byla těhotná potřetí, tchyně trvala na potratu, ale manželé odmítli a nakonec se Marie do své vnučky zamilovala. A pak byla Monika znovu těhotná! Snažila se neukazovat napětí s vlastní matkou před manželem – dokud se rodině dařilo. Petr měl dobře placenou práci, Monika pracovala na půl úvazku doma. Když se její podnikání rozjelo, najala si asistentku na výpomoc s dětmi. Všechno by bylo skvělé, kdyby nebyla Marie a její přístup. Od začátku nenáviděla Moniku a doufala, že se její syn rozvede. To se nestalo. Pak začaly přibývat děti jeden za druhým. Podle Moniky její tchyně odmítá čtvrtého vnuka, protože se bojí, že všechny peníze Petra budou směřovat do rodiny, a ne k ní. Zvykla si na pohodlí – platil zubaře, posílal ji do wellness a rekonstruoval jí byt. Marie cítila, že ztrácí všechno – přestane dostávat finanční podporu. Myšlenka, že si bude muset něco odepřít, ji pořádně štvala. Monika se snažila ignorovat negativitu své tchyně, ale bylo vidět, že to ovlivňuje její psychiku. Přesto byla šance, že by Marie mohla rozhodnutí syna a snachy nějak změnit, minimální. Čtvrté miminko bude! Jak se vypořádat s matkou, která se do života svých dětí vměšuje až takovým způsobem?

Poradil jsem ti, abys zůstala u tří dětí. Dokonce jsem ti koupil speciální tabletky, doufaje, že tě přimějí zamyslet se dvakrát nad tím, co děláš. Ale mé snahy byly marné.

Kolik dětí ještě plánujete? zeptala se moje tchyně s dobře slyšitelným sarkasmem.

Prosím, nechme toho sarkasmu. Jsi naštvaná jen proto, že ti Petr řekl o mém těhotenství? odpověděla Monika klidně.

Samozřejmě že ano! Říkala jsem ti, abys zůstala u třetího dítěte. Koupila jsem ti dokonce speciální tabletky, doufala jsem, že tě přinutím zastavit se a zamyslet. Ale jak tak koukám, bylo to všechno zbytečné, stěžovala si tchyně Marie.

Znám tvůj názor, ale my nejsme ti, co by šli proti přírodě, odvětila Monika.

Děláte si ze mě legraci? Pak už ode mě žádnou pomoc nečekejte! vykřikla Marie.

Monika chtěla právě něco říct, ale vtom jí zazvonil telefon.

Marie nikdy své děti nijak výrazně nepodporovala. Nikdy si nebrala vnoučata na návštěvu, netrávila s nimi čas a nepřinášela jim dárky nebo sladkosti kromě jejich narozenin. Po finanční stránce byli Monika s Petrem zcela soběstační. Když Monika čekala třetí dítě, tchyně ji vytrvale nutila k potratu, ale manželé odmítli; nakonec si Marie svou vnučku zamilovala. A jenže Monika znovu otěhotněla! Monika se snažila před Petrem nevyjevit napětí ve vztahu s tchyní, dokud ona i děti měly vše, co potřebovaly.

Petr měl solidně placenou práci a Monika pracovala na částečný úvazek z domova. Když se její malý podnik trošku rozjel, najala si dokonce pomocnici, která jí pomáhala s dětmi. Všechno šlapalo, až na Mariino chování. Od počátku se jí Monika nelíbila a dokonce doufala, že se její syn s Monikou rozvede. Naděje Marie se ukázaly být plané. A tak přicházely děti, jedno za druhým.

Podle Moniky tchyně odporuje narození čtvrtého vnoučete, protože to znamená, že všechny peníze budou směřovat na zajištění rodiny, ne k podpoře její matky. Marie byla zvyklá žít v komfortu. Petr jí platil zubaře, posílal ji do lázní, dokonce jí renovoval byt. Tchyně cítila, že o vše přichází! Finanční podpora zmizí. Byla opravdu rozčilená při představě, že bude muset některých věcí vzdát.

Monika se pokoušela Mariinu neustálou negativitu přehlížet, ale bylo jasné, že to má vliv na její náladu. Přesto bylo nepravděpodobné, že by Marie dokázala změnit rozhodnutí svého syna a snachy. Čtvrté dítě bude!

Jak vlastně jednat s matkou, která se takhle vměšuje do života svých dětí? Dnes už vím: skutečný klid najdu jen tehdy, až se naučím přijímat věci, které neovlivním, a soustředím se na svou rodinu. Ostatní už prostě nechám být.