Prosadila jsem, aby se syn rozvedl, a teď toho velmi lituji… – Včera mi snacha zase přivedla vnučku na víkend, – stěžovala si mi sousedka Ludmila na chodbě. – Nemůžu tu holku normálně nakrmit! Říká: „Maminka mi řekla, že princezny moc nejí!“ Snědla dvě lžíce a konec! Přitom je celá bledá a hubená, až září! Ludmila neměla ráda snachu Andreu hned, jak ji poprvé uviděla. Jen proto, že byla o sedm let starší než její syn. A ten byl ještě kluk – právě dokončil školu. – On neznal žádné jiné holky! – rozčilovala se sousedka. – Není divu, že mu tak učarovala! Svedla ho svými zkušenostmi! Andrea byla krásná, upravená, dbala na postavu, oblékala se stylově a dělala kariéru. Chápu, že syn sousedky z ní nemohl spustit oči. Žádná magie – muži se zamilují pohledem. A tady bylo na co se dívat. Držela dietu, starala se o zdravou stravu, a totéž učila i dceru – jíst s mírou, nepřejídat se, myslet na zdraví a postavu. Pár měsíců po seznámení Andrea otěhotněla. Možná naschvál budoucí tchyni, která se snažila vztah rozbít, možná prostě náhoda. Ale Andrej byl rozhodnutý si Andreu vzít. Bylo mu čerstvě osmnáct, jí pětadvacet. Po maturitě Andrej nastoupil na učiliště. Studoval a pracoval zároveň – s manželkou bydleli nejdříve v pronájmu, pak koupili malý pokoj na koleji. Byli šťastní, ale Ludmila se nevzdávala: neustále si našla důvod, proč si na Andreu stěžovat. Jídlo, žehlení, oblékání dítěte – podle ní jedno špatně za druhým. Pro ni byla snacha samá chyba. Nakonec Andrea omezila kontakty s tchyní na minimum. Sama vodila dceru do školky, na gymnastiku i do šachového kroužku. Spěchala z práce rovnou do kroužků, do fitka, na manikúru a do kadeřnictví. Doma byla méně, než by chtěla. Andrej přišel domů – prázdno: dcera na kroužku, manželka někde s ní nebo za svými záležitostmi. Jednoho večera zaťukala sousedka Marcela – osmatřicetiletá vdova se dvěma puberťáky. Na společné kuchyňce na koleji jí praskl kohoutek – požádala Andreje, aby to spravil, než vytopí sousedy. Andrej byl šikovný, rychle opravil vodu. Marcela mezitím vařila večeři – těstoviny s karbanátky. Nabídla talíř i Andrejovi – ochotně přijal. Andrea mu karbanátky nedělala a domácí jídla přibývalo málo – prostě nestíhala. Od té doby Marcelu často pozval na večeři, trávili večery na společné kuchyňce u povídání, domácích knedlíků a buchet. A najednou přeskočila jiskra – sami nevěděli, jak se jejich vztah stal tak blízkým, že bez těch společných večerů už nemohli být. Na koleji není nic tajné, všude jsou zvědavé uši a oči. Někdo brzy Andrejovu manželku varoval, že její muž chodí k sousedce spíš na něco jiného než na knihu. Byl z toho velký skandál: celá kolej žila jejich příběhem. Andrea, hrdá žena, sbalila Andrejovi věci a vyhodila je na chodbu. Domů už bylo pozdě, neměl kam jít – jedině k Marcele, která ho ráda přijala. Jejich dceři bylo 6, Andrejovi 25, Andree 32, době Marcele 39. Když Ludmila, sousedka, zjistila, že se syn rozvedl a odešel k ženě se dvěma dětmi, navíc o 14 let starší, bylo najednou ticho… Její reakce mě překvapila. Tolik let vytýkala Andree, že je starší než její syn, a teď? Naprosté přijetí. Nebo si uvědomila své vlastní fiasko? Finále tohoto rozvodu se odehrálo už před 15 lety. Andrej je se svou druhou ženou Marcelou stále – nemají děti, ale žijí spolu v harmonii navzdory věkovému rozdílu. Dnes je mu 40, Marcele 54. Ludmila je bere bez výčitek a výhrad – vše je klidné, mírové, idylické. A já vidím, že Andrej je opravdu šťastný. A co myslíte vy – je možné prožít štěstí, když je žena starší?

Včera mi opět snacha přivedla vnučku na víkend, stěžovala si mi na chodbě sousedka Jaroslava. Jídlo do ní nedostanu! Maminka říkala, že princezny moc nejí! Řekla, snědla dvě lžíce a konec. Hubená je, až zelená hladovým pohledem svítí!

Jaroslava nikdy neměla ráda Markétu, ženu svého syna Tomáše, a to od prvního setkání. Byla totiž o sedm let starší než její syn. Tomáš takové ještě ucho sotva vyšel gympl.

On před ní žádnou ženskou neznal! rozčilovala se Jaroslava. Tak co se divit, že spadnul zrovna jí do náruče! Sváděla ho tím svým zkušenostmi, a hned!

Markéta byla opravdu pohledná, šikovná, štíhlá, hezky se oblékala a měla rozjetou kariéru. Že se do ní Tomáš zabouchnul, už mě tolik nepřekvapilo. Vždyť přece i ti naši chlapi v Česku rádi koukají na pěkné ženské a tady bylo opravdu na co koukat.

Držela dietu, věnovala se zdravému jídlu a totéž učila i svoji dceru: jíst s mírou, nic nepřehánět, myslet na zdraví i na figuru.

Za pár měsíců chození Markéta otěhotněla. Těžko říct, jestli to bylo natruc své budoucí tchyni, která jim od začátku házela klacky pod nohy, nebo to byl prostě osud. Tomáš se rozhodl, že si Markétu vezme, i když mu bylo sotva osmnáct. Markétě už bylo pětadvacet.

Po maturitě nastoupil Tomáš na průmyslovku. Školu musel zvládat s prací mladí začali bydlet sami, potřebovali se uživit. Nejprve si pronajali byt v pražských Nuslích, později koupili malý pokoj v koleji na Žižkově.

Zdáli se být šťastní, ale Jaroslava dál vrhala do Markéty jeden šíp za druhým. Vadilo jí, jak vaří. Nelíbilo se jí, jak pečuje o Tomášovy košile. Rýpala do ní kvůli všemu, i pohodě s dcerou. Nakonec i Tomášovi vštěpovala, že jejich manželství nestojí za nic.

Markéta proto všechny kontakty s tchyní omezila na úplné minimum. Sama vodila dceru na kroužky do gymnastiky, do šachového klubu, do školky i pro radost na cvičení. Všechno stíhala ale zároveň jí chyběl čas na vaření, na domácí klid, i na Tomáše samotného. Často bývala v práci, u kadeřnice, na manikúře, v posilovně. Doma byla méně, než by chtěla.

Tomáš se vracel večer domů do prázdného bytu: dcera na kroužku, žena bud s ní, nebo někde jinde. V jeden takový večer přišla zaklepat sousedka Hanka pětatřicetiletá rozvedená maminka se dvěma puberťáky. Praskl jim kohoutek v kuchyni na koleji, prosila Tomáše, jestli by to neopravitil, jinak vytopí sousedy pod nimi.

Tomáš byl zručný a hned pomohl. Zatímco zápasil s vodou, Hanka vařila večeři těstoviny s řízky. Pozvala Tomáše ke stolu neodmítl, doma na něj žádné řízky nečekaly, Markéta na takové nezdravosti čas neměla.

Od té doby zvalá Hanka Tomáše na večeři často, když jeho žena a dcera nebyly doma. Povídali si, jedli domácí knedlíky nebo koláče, hráli karty. A jednoho dne mezi nimi přeskočila jiskra ani nevěděl jak, a najednou se nemohli navzájem postrádat. Ty společné večery se staly samozřejmostí.

Jenže koleje jsou jako vesnice každý všechno vidí i slyší. Kdosi Markétě donesl, že její muž tráví podezřele moc času u sousedky. Skandál byl na světě celý Žižkov měl o čem drbat. Markéta, vždy pyšná, Tomáše rychle sbalila pár tašek a vyhodila ho na chodbu.

K rodičům bylo pozdě, kam šel? Samozřejmě k Hance, která ho ráda přivítala.

Dcera Markéty a Tomáše Anička, měla v té době šest let. Tomáš pětadvacet, Markéta třicet dva, Hanka devětatřicet.

Jakmile Jaroslava zjistila, že Tomáš opustil ženu, zajásala konečně vítězství! Když se ale dozvěděla, že šel za ženou s dětmi, a ještě ke všemu o čtrnáct let starší, ztichla…

Její proměna mě překvapila. Letité utrhání Markéty jen kvůli věku a teď mlčení, klid, najednou přijetí. Nebo snad hořkost z vlastního omylu?

Rozhodující, co se stalo pak: od rozvodu uběhlo už přes patnáct let. Tomáš s Hankou žijí stále spolu. Děti společné nemají, ale rozumí si, mají klidný domov na okraji Prahy. I Jaroslava chodí na návštěvy v míru, bez poznámek a výtek. Tomáš vypadá spokojeně, dokonce šťastně.

Dnes, když si na to vzpomenu, musím si dát za pravdu člověk nikdy nemá právo rozhodovat, kdo komu vyhovuje. Naučil jsem se ale jednu věc: štěstí si nevybírá podle věku. A někdy přijde až tehdy, když mu přestaneme bránit.