Proč nám nedáš byt? Brzy budu rodit a ty stejně bydlíš sama.

Polovinu svého dětství trávím se svou dvojčetnou sestrou v dětských domovech, až nás nakonec teta, sestra naší maminky, když jí bylo osmnáct, vzala k sobě domů. Ona i později její manžel nám byli opravdovými rodiči, moc je miluji a jsem jim vděčná za všechno, co pro nás kdy udělali.
Když nám bylo osmnáct, odvezli nás do třípokojového bytu v centru Prahy, který kdysi patřil našim rodičům. Celou dobu byt pronajímali a teď nám navrhli, ať ho prodáme, peníze si spravedlivě rozdělíme a každá si za ně koupí vlastní byt. Hned se nám ten nápad zalíbil. Byt byl pěkný, tak jsme za něj dostaly slušné peníze. Měla jsem tolik, že jsem si mohla s hypotékou pořídit hezký dvoupokojový byt, který jsem za rok splatila. Potom jsem začala s rekonstrukcí a zařizováním.
Rodiče byli rádi, že už se o sebe umím postarat, ale o mou sestru měli obavy a pořád jí radili, jak žít správně. Ona s koupí bytu vůbec nespěchala, peníze utrácela za drahou elektroniku, restaurace a cestování po Evropě.
Jednoho dne to teta nevydržela, pohrozila jí, že ji z domu vyhodí, pokud si za zbývající peníze nekoupí vlastní bydlení. Jenže za to, co jí zbylo, už na pražský byt nedosáhla, tak si musela něco pronajmout.
V té době už měla přítele a začali bydlet spolu, šetřit a já měla radost, že sestra konečně začala zacházet s penězi rozumně. Mezitím jsem dostala povýšení v práci, pomáhala rodičům, jela na dovolenou a poznala skvělého kluka, se kterým teď plánujeme společné bydlení.
Krátce po začátku našeho vztahu jsme se u mě všichni sešli. Sestra přišla s novinkou, že je těhotná, a pak začala dlouhou tirádu o tom, jak je dneska těžké platit pronájem, když nájemné v korunách převyšuje příjmy…
Upřímně, vůbec jsem nevěděla, kam tím míří, dokud se ke mně neotočila:
Dej mi svůj byt, já za chvíli porodím, stejně bys mohla klidně bydlet u tety, má volný pokoj, tak co ti to udělá? řekla mi sestra.
Odpověděla jsem jí jasné “ne”, rozplakala se, popadla přítele a odešla.
Pak mi několikrát volala, jestli jsem si to nerozmyslela, ale já zůstávám pevná. Ten byt jsem si zrekonstruovala sama, na každou věc jsem si vydělala, a teď bych to všechno měla jen tak odevzdat?
Za všechno si může sama, měla myslet na budoucnost dřív.