Uklidil jsem celý byt: všude jsem zametl a začal jsem drhnout podlahy. A moje tchyně schválně roztrousila slupky z dýňových semínek na čerstvě umytou podlahu. Zůstal jsem na ni nevěřícně koukat. Udělala to záměrně.
Maminko, proč jste to udělala? Viděl jsem, že jste to udělala schválně!
Tchyně se na mě podívala s opovržením a prohodila:
Tak to uděláš znova! Nic se ti nestane!
Spokojená se svou škodolibostí se vrátila do postele. Odešel jsem do druhého pokoje, vzal jsem koště a lopatku, a začal znovu zametat podlahu.
Tchyně si zatím četla noviny, které četla nejméně třikrát.
Proč mě tak nenávidíte? Co jsem vám udělal, že se mi tak vysmíváte? Vařím pro vás, peru, uklízím. A moje dcera vám pokaždé pomáhá! Proč mě tak nenávidíte? ptal jsem se tchyně.
Ani se na mě neotočila, neřekla ani slovo. Neočekával jsem omluvu, ani vysvětlení.
Rozbrečel jsem se. Dodal jsem podlahám lesk a odešel. Šel jsem prát prádlo, pak do zeleniny.
Doma bylo vždycky co dělat. Když jsem pracoval, tolik jsem nepřemýšlel a čas utíkal.
Můj manžel, Václav, zemřel už kdysi dávno. Stalo se to, když naše dcera byla ještě malá, bylo jí sotva osm.
Hned po pohřbu mi tchyně, paní Nováková, řekla:
Zůstaneš se mnou! Nikam tě nepustím! Nechci, aby se po vesnici povídalo, že jsem tě vyhodila.
Samozřejmě jsem souhlasil. Neměl jsem kam jinam jít. Moje sestra Martina s dvěma dětmi bydlela u rodičů, tam už nebylo místo pro mě ani pro dceru.
Doufal jsem, že třeba najdeme s tchyni společnou řeč, i přes její náladovost. Bohužel se to nestalo.
Na veřejnosti se ke mně chovala slušně, ale doma mě neustále ponižovala. Vždy jsem musel dělat, co chtěla ona.
Jsi úplně neschopný! Kdo by tě potřeboval! Žádný chlap se na tebe už nepodívá! Máš dítě! Zůstaneš s Terezou a se mnou! A až umřu, dostaneš můj dům! Když nebudeš dělat, co chci já, dům připadne někomu jinému! Zůstaneš bez ničeho!
Strašně jsem se toho bál, a proto jsem všechno snášel. Dělal jsem to pro dceru.
Tchyně nevypadala, že by chtěla odejít ze světa. Už druhé desetiletí byla v důchodu, na zdraví si nestěžovala. Celou penzi utratila za sebe. Nechtěla nic jiného než kvalitní, chutné potraviny, které jsem jí musel kupovat.
Už dávno jsem pochopil, že jsem udělal hroznou chybu, když jsem před lety zůstal u tchyně. A teď snáším ponížení víc než deset let.
Moje dcera Tereza teď končí univerzitu. Má přítele, s kterým se bude brzy vdávat. Ten kluk je moc hodný. Po svatbě budou bydlet spolu. Moc doufám, že Tereza bude mít šťastný život.
Je mi líto sebe sama i toho, jak se mi život rozpadl…
