Rodiče si vždy dělají starosti o své děti. Občas jsou zklamaní ze svých dospělých potomků. Jaké jsou tedy dospělé dcery v mém dnešním příběhu?
Příběh mámy.
Jarmila vychovala tři děti. Všichni už jsou dospělí a žijí vlastní životy. Nejstarší syn Radim má rodinu a pracuje v Německu. O svátcích posílá fotky a pohledy s pozdravy. Jarmila si vše pečlivě schovává a občas si tím listuje.
“Moc se nám po tobě stýská, synku. Nemohl bys někdy přijet na návštěvu? Aspoň bychom poznali vnoučata a snachu,” píše mu občas Jarmila.
Prostřední dcera Lenka má manžela vojáka. Často se kvůli jeho službě stěhují. Společně vychovávají dceru. Někdy přijedou na návštěvu. Jarmilin muž oldřich si zetě váží Lenka si našla dobrou partii.
Nejmladší dcera nemá rodinu. Monika byla vdaná a má syna, ale manžel ji opustil. Poslechla maminku, přestěhovala se do města a chtěla začít nový život. Tam se nechala zaměstnat jako švadlena v továrně a syna měla u sebe.
Jednou se Jarmila rozhodla Moniku navštívit.
“Zvládneš to tady beze mě týden?” ptala se Jarmila manžela. “Chtěla bych navštívit Moniku a zjistit, jak se jí daří.”
Oldřich Jarmilu doprovodil, jak jen mohl. Nebylo to jednoduché, veze s sebou těžké tašky, ale chtěla dceři udělat radost. Hodiny cestovala ve druhé třídě rychlíkem, ale když konečně Moniku uviděla, srdce jí poskočilo radostí. Vždyť se osobně neviděly celé tři roky.
“Mami, proč jsi nezavolala, že přijedeš? Jsem teď v práci. Pro tebe na nádraží můžu až večer,” omlouvala se Monika do telefonu.
“Chtěla jsem tě překvapit!” smála se Jarmila. “Můžu na tebe počkat někde?” “To zvládneme,” ujišťovala ji Monika. Ale Jarmila se nakonec rozhodla, že si cestu do bytu najde sama.
U dveří bytu ji čekal vnuk, Lukáš. Už veliký kluk, podobný dědečkovi za mlada.
“Ahoj, chlapče můj!” objala ho babička. “No tak dost už” snažil se Lukáš vykroutit z objetí. “Proč jsi nepřišla dřív?” ptala se Jarmila, vyčerpaná těžkou cestou. “Musel jsem uklidit a prostřít stůl, než přijdeš. Mamka odešla dřív z práce a začala vařit bramboračku a smažit řízky.”
V tu chvíli Jarmile zazvonil telefon. Svému trochu znuděnému muži odpověděla, že je v pořádku, že jí vnuk pomohl a že teď už budou večeřet to, co Monika připravila.
Při večeři, když Monika rozdělovala talíře s bramboračkou, se maminky zeptala: “Kolik řízků si dáš? Jeden nebo dva?” Jarmila, unavená a hladová, by zvládla i tři, ale zamyslela se a řekla: “Dones je na stůl, uvidíme potom.”
Nakonec přinesla Monika pět řízků na talíři. Tak vypadala slavnostní večeře, kterou chystala dcera pro svoji matku. Jarmila začala mít pocit, že mají s penězi potíže a rozhodla se, že s tím dceři pomůže. Během jídla se Monika rovnou ptala, kdy už maminka zase pojede domů. Jarmila se urazila a řekla, že může klidně odjet už zítra, pokud dceři vadí.
Celý další den byla Jarmila v bytě sama a večer se každý zavřel do svého pokoje. Vnuk odešel za kamarády k sousedům a Monika šla ven s přáteli. Matka celý čas seděla sama.
Jarmila najednou pochopila, že tu vlastně není potřeba. Začala si balit věci, když zaslechla, jak se Lukáš ptá Moniky: “Kdy přijede strejda? Měli jsme jít na fotbal.”
“Až babička odjede,” odvětila Monika.
Zklamaná žena si v tichosti zabalila zbytek svých věcí a odešla bez rozloučení. Oldřich, který se už na ni těšil a kterému chyběla, pro ni rád přijel na nádraží. Ukázalo se, že i přes veškerou péči a lásku, kterou svým dětem věnovali, už o ně děti vlastně nemají zájem.
