SILVESTROVSKÝ PŘÍBĚH
Domů se Zdeňce vůbec nechtělo. Pracovní den 31. prosince byl krátký, všechny kolegyně se rozutekly za svými dětmi a manželi, nebo aby ještě připravily vaječný salát. Vesele se loučily, s úsměvy na tváři, v náručí nesly tašky plné pomerančů a láhve sektu dárek od šéfa, pana Miroslava Nováka.
Zdeňku však doma nikdo nečekal. A pro koho by vlastně salát chystala? Pohlédla na hromádku mandarinek zabalených v igelitce, která se tyčila na jejím pracovním stole, a smutně si povzdechla.
Ne, domů se opravdu nechtělo. Zdeňka se znovu ponořila do výkazů. Po chvíli do kanceláře zadýchaně nakoukl pan Novák na hlavě měl čepici a kolem sebe rozepnutý kožich, byl v kolektivu jediný muž a zároveň šéf.
Zdeňko, co tu ještě děláš? zvolal překvapeně. Já zapomněl manželce dárek! Představte si to! Rychle zmizel do své kanceláře.
Za pár minut se vrátil.
Proč tu vlastně ještě sedíš? Nechceš jít domů?
Ale já budu doma stejně sama, pane Nováku.
V tom okamžiku šéf, spěchající za rodinou, náhle zůstal stát ve dveřích. Pak přišel ke Zdeňčině stolu a posadil se. Několik vteřin na ni vážně hleděl.
Tohle je třeba změnit, Zdeňko! Je Silvestr! Člověk má být veselý! Jak se máš seznámit, když se netváříš vesele? Ženy se musí usmívat, jinak zůstanou samy! No tak, pojď dneska slavit.
Začal rychle uklízet její papíry, rovnal všechny do pořádku.
Všechny jsem je pustil domů, ale vy tu stejně sedíte.
Pane Nováku, nestarejte se. Já za chvíli také půjdu. Vy běžte za manželkou, já to tu zavřu.
Opravdu? ujišťoval se ještě.
Samozřejmě!
Tak dobře, přeji šťastný nový rok!
Zdeňka si opět povzdechla. Skutečně je zvláštní trávit poslední den v roce v kanceláři. Měla by jít.
Objednat si pizzu? napadlo ji náhle. Asi už mají zavřeno
První pizzerii nikdo nezvedal. Když se dovolala do druhé, slečna jí sdělila, že dnes mají otevřeno jen do šesté, a popřála Zdeňce šťastný Nový rok. Zdeňka se podívala na hodinky bylo šest hodin a pět minut. Vytočila ještě poslední číslo. K jejímu překvapení objednávku přijali.
Sbalila papíry, oblékla kabát, popadla mandarinky se sektem a vyrazila z kanceláře.
Venku ji ovanul čerstvý zimní vzduch, tváře jí zalechtal mráz a pod nohama křupal sníh. Pouliční lampy zářily, všude kolem blikaly barevné světýlka. Lidé spěchali domů s taškami a krabicemi, obchody měly ještě otevřeno a opozdilci sháněli dárky na poslední chvíli. Zdeňka pocítila, že ji sváteční atmosféra pomalu vtahuje.
Co tu dělám? napomenula se a rázným krokem zamířila do nejbližšího supermarketu.
O chvíli později už doma vybalovala nákup.
Doufám, že brambory do salátu stihnu uvařit včas
Zapnula televizi, na okno připevnila čerstvě koupenou barevnou světelnou šňůru a do zásuvky zapojila jejích veselých světélek. Zdeňka udělala malý taneček, ruce zvedla nad hlavu a pustila se do přípravy novoroční večeře.
Pro sebe, proč ne?
Na balkon vystavila uvařené brambory, na stole už se rýsovaly jednohubky s její oblíbenou červenou rybou a kaviárem. Na krásném talíři se vyjímaly plátky uzenin vyskládaných na salátových listech, miska sýrových kostek, ananas a samozřejmě mandarinky od pana Nováka.
Za půl hodiny byla hotová i velká mísa bramborového salátu, na pánvi se smažila stehýnka. Zdeňka si připravila konferenční stolek, potáhla ho bílou krajkovou utěrkou a začala nosit talíře s jídlem. Připravila si skleničku na sekt i na džus, k talíři položila příbor. Když byla hotová, odstoupila o krok zpět a zhodnotila své dílo jako pro hosty.
O půl jedenácté šla otevřít sekt, když v tom zazvonil zvonek u dveří.
Objednala jste si pizzu? ozval se za dveřmi veselý mužský hlas.
Bože! Zapomněla jsem úplně! pomyslela si.
Ano, pojďte dál! usmála se a otevřela.
Kolik vám dlužím? zeptala se sympatického muže s krabicí v ruce.
Nic, je to na účet podniku, Novoroční dárek.
Usmál se upřímně a vřele.
To přece nemůžu přijmout, budou vám to počítat
Nebojte, to se počítat nebude. Moji zaměstnanci šli brzy domů, mají rodiny. Ale váš pozdní objednávka zůstala. A já? Mě dnes stejně nikdo nečeká. Tak jsem vám ji přivezl sám.
Zdeňka zjistila, že stále v ruce drží láhev sektu.
Podržte, prosím, na chvíli, já jen odnesu pizzu do kuchyně, podala muži sekt a přešla s pizzou.
Nezdáte se mi na poslíčka, usmála se, když se vrátila.
To taky nejsem, usmál se on. Pizzerii vedu, kolegy jsem pustil dřív domů na Silvestra. Když už jste čekala tak dlouho, dovezl jsem vám ji osobně. Ostatně, možná mě čekala pizza, ale mně doma nikdo.
Za deset minut půlnoc! vykřikla Zdeňka. Otevřete sekt! Rychle, ať ještě stihneme připít na odcházející rok!
Není problém. Máte skleničky?
Zatímco Zdeňka donesla skleničky, zazněl výstřel šumivého sektu.
Na uplynulý rok!
Na uplynulý rok!
Šťouchli si sklenkami a napili se.
Co jsme to provedli! lekla se najednou Zdeňka.
Co se stalo? zeptal se muž.
Vy přece řídíte!
Muž se rozesmál.
Sekt už jsem měl dnes naposled, zůstanu pěšky.
Taxi už stejně neseženete
Přesně. Zůstávám na Silvestra tady!
Tak si sundejte boty a pojďte dál, ať nám Nový rok v chodbě neutíká!
To je u vás útulno.
Rychle nalévejte, prezident už skončil!
Tak na nový rok, Zdeňko
Já jsem Zdeňka.
Opravdu Zdeňka! Já jsem Tomáš.
Na zdraví, Tomáši! Dejte si salát, sama jsem dělala. Příbor mám bohužel jen jeden, ale klidně jezte přímo z mísy, je to stejně lepší!
Mluvila bez přestání a byla najednou veselá jako už dlouho ne.
Tomáš se tvářil spokojeně, Zdeňce začal být příjemný. Zdálo se jí s ním všechno jednoduché a snadné.
Z mísy je to fakt lepší! Nemáte někde tmavý chléb? Jsem hladový jako vlk.
Jistě, počkejte!
Když se vrátila s chlebem, Tomáš už měl v každé ruce jedno upečené stehýnko.
Omlouvám se, neudržel jsem se. Máte skvělý talent na vaření!
To jsem ráda. Myslela jsem, že toho tolik jídla ani nesním. Sama bych to všechno nezvládla.
Nebojte, ráda vám pomůžu!
A skutečně jedli společně salát přímo z mísy, zapíjeli sektem a povídali si o všem možném.
Došel sekt!
V autě mám ještě jednu láhev!
Ne, já půjdu s vámi!
Venku byl nádherný vzduch, Zdeňka rozpažila ruce, hvězdy blikaly a tu a tam duněly ohňostroje.
Zdeňko, budete mě chtít poznat víc? zeptal se Tomáš.
Třeba za rok, až se lépe poznáme, co vy na to?
Zdeňka se zasmála.
Možná, Tomáši. Hlavně teď pokračujme v oslavě!
Tomáš kývl, spolu se rozesmáli a s novou lahví se vydali zpět.
Někdy ty nejhezčí chvíle přijdou, když je vůbec nečekáme stačí být otevřený, nebát se změnit plány a užít si neopakovatelný okamžik. Štěstí si často najde cestu, když mu necháme dveře otevřené.
