Moji přátelé, David a Libuše, bydlí v blízkosti Máchova jezera. Minulé léto šel pár na křest, kde David měl být kmotrem. Po slavnostním obřadu v kostele, jak je u nás zvykem, se konala hostina. Tam se setkali s Davidovými prarodiči. Po celý večer se prarodiče nemohli nabažit nadšením, že jejich vnuk má tak skvělého kmotra. Byli opravdu šťastní, že můžou být spojeni s tak dobrým člověkem, jakým byl David v jejich očích.
Nejvíc se jim líbilo, že Libuše s manželem bydlí přímo u jezera.
To je ale báječný kmotr, nemohla se babička uklidnit. A ještě žijí u Máchova jezera, to je úžasné! Opravdu skvělé! Teď máme koho navštívit u vody a už nemusíme platit za ubytování. Přece jsou příbuzní tak milí. Je to fantastické, Davide, je dobře, že jsme rodina!
Kdo by byl řekl, že babička bude tak tvrdě stát za svým slibem. O několik týdnů později dorazila. Ještě dřív ale Davidovi zavolal otec kmotra, Jan, s otázkou, zda by rodiče mohli přijet na tři nebo čtyři dny. Po krátké poradě doma se David s Libuší rozhodli, že návštěvu přijmou. Odmítnout by nebylo slušné. Bylo léto, největší sezóna, David s Libuší byli celý den v práci a hosty doma přijímat se jim moc nehodilo. Libuše si musela vzít dokonce volno z práce, aby je mohla řádně ubytovat.
Prarodiče přijeli, pár dní pobyli, chodili se koupat k jezeru, a nakonec se s vděčností sbalili a odjeli.
Libuše nakonec, vzhledem k tomu, že mají jen malý byt 2+kk, rozhodla, že příště už návštěvu odmítne, pokud by se prarodiče rozhodli přijít je potěšit znovu. Jiná věc byla, když přijížděli přátelé a kmotřenec to bylo radosti dost. Ale rodiče přátel už jsou trochu moc. Zvlášť když je sezóna v plném proudu a musí šetřit peníze, aby jim na zimu vystačily.
Když jsem se dozvěděl o téhle situaci, zarazilo mě jedno. Rodiče přátel, už ve věku přes šedesát, mají za sebou výchovu dětí i vnoučat. Proč to dělají? Rozhodli se prostě využít rodinných vazeb a udělat si z návštěvy u přátel malý bezplatný penzion u jezera?
Myslím, že ano. A navíc už slíbili, že se příští rok zase vrátíAle když jsem o tom všem přemýšlel, uvědomil jsem si, že za tím možná není jen touha po bezplatných prázdninách. Možná je v tom i vzpomínka na dávné léto, na vlastní mládí, které jim teď Máchovo jezero znovu připomnělo. Možná chtěli cítit, že jsou na chvíli zase součástí živého, srdečného příběhu rodiny, a přijetím do malého bytu u vody se toho pocitu skutečně dotkli.
Nakonec je rodinná pohostinnost víc než jen otevření dveří je to ochota přijmout kousek minulosti, trochu nostalgie i omylů druhých, a najít v nich společný smích. Libuše se už těšila na příští sezónu, kdy budou všichni opět sedět na terase, dívat se na hladinu jezera, a v duchu počítat, kolik hrnků, talířků a židlí potřebují, aby se nové i staré návštěvy cítily doma. Protože nakonec ať je byt malý jak chce to největší místo vzniká právě tam, kde se lidé mají rádi.
A v takovém domově, u Máchova jezera, je vždycky místo ještě pro jednu nečekanou návštěvu.
