Zem zarovnal. Založil Hance záhony na květiny. Postavil altánek. V domě byla vidět silná mužská ruka. No, Hana si vybrala manžela opravdu dobře. Stoprocentně správně. A ještě k tomu Radek přinášel domů peníze. Pořád se snažil Hanu potěšit nějakým dárkem.
Vždyť jsi mě ani nemilovala. Vzala sis mě bez lásky. Teď mě stejně pustíš k vodě, když jsem nemocný
Nepustím! objala Hana Radka pevně. Jsi nejlepší chlap! Nikdy tě neopustím
Radek tomu skoro ani nevěřil. Stejně měl mizernou náladu
Hana byla vdaná už dvacet pět let a pořád se líbila chlapům. Jako holka byla největší hvězdou v celém Jindřichově Hradci.
A to není řeč jen o mládí! I na základce po ní kluci šíleli. Přitom Hanka nebyla žádná misska.
Nevzala se s Radkem rozvést, i když to byla postava trochu s otazníkem.
Ne, s Radkem vydržela až do jeho konce. Dceru vychovali, provdali. Mladý si Karolínu odvezl až do Itálie, teď posílají krásné fotky a zvou Hanu na návštěvu. Ale s Radkem už se k tomu nedostali Ještě možná někdy pojede. Radek ten už všechno.
Manžel Hany skončil při autonehodě. Fakt hloupě Ale pak kamarádka povídala, že mu asi za volantem přestalo fungovat srdce, zpanikařil a auto neukočíroval.
Možná omdlel? zkoušela si Hana domyslet.
Teď už nic nezjistíme, povzdychla si kamarádka Klára, povoláním doktorka. Důvod: vícenásobná trauma, neslučitelná se životem.
Hana byla v šoku. Klára pomohla zařídit všechno potřebné.
Díky ní přes svoje kontakty zjistila každou drobnost. Radka pochovali a Hana zůstala sama v domě, který stavěli snad věčnost.
Pro dva když přijela návštěva, dům působil docela útulně. Ale sama pro ženu obrovský, spíš jako balvan na noze.
Dům je dům. V něm je slavná mužská ruka k nezaplacení
Karolína přijela naposledy rozloučit se s otcem. Začala řešit s mámou prodej domu, možnost koupit byt, případně Hanin přesun k nim.
Ale kdepak! vyhrkla Hana. Dům jsem nestavěla proto, abych ho teď prodala. A do vaší Itálie? Tam jsem byla, stačilo.
Mami!
Jsi naivní, Kájo, zazubila se Hana skrz slzy. To byl vtip!
Tak jestli vtip, třeba není tak zle.
Všechno bylo takové rozpolcené. Stejně jako sám nebožtík. Na jednu stranu byl Radek starostlivý a laskavý manžel.
Na druhou stranu svéráz nálad. Když se špatně vyspal, rozcuchal Haně nervy do posledního chloupku. Pak litoval a omlouval se, a Hana byla takový pohodář nehrabala se v tom dál. Tak žili. Dvacet pět let! Je to normální?
Karolína se zdržela, jak to šlo, ale spěchala domů, její muž byl furt v luftu a ona udržovala teplo rodiny. Hana zůstala sama.
Ale znala se dlouho to nevydrží.
A přesně tak to i dopadlo. Truchlila půl roku, a když otřela poslední slzu, najednou kolem ní kroužila celá letka nápadníků.
I Hanka maminka kdysi žasla, jaký má dcera úspěch.
Já nechápu, co na tobě ti chlapi vidí. Padají za tebou jak hrušky! Přitom, kráska to zrovna nejsi nebo jsem slepá?
Jsi hodná, mami. Usmívala se Hana při mazání rtěnky. Krása je k ničemu. Důležitější je kouzlo a šmrnc. Něco navíc.
Tak běž, ženská, dokud na tebe ženich nečeká a neuteče, smála se máma.
Jinak přijde další, pokrčila Hanka rameny jakoby nic.
A už je to skoro třicet let od té debaty a pořád stejné. Ženy si stěžují, že po čtyřicítce už není z čeho vybírat.
Hana tohle neznala. V šestačtyřiceti měla hned dva ženichy a oba stáli za to.
Srdce Haně táhlo k Michalovi. Strašně se jí líbil, byl sympatický, vzdělaný, rád si povídal. Stydět se za něj mezi lidmi rozhodně nemusela.
Jenže Michal byl profík hlavně na mluvení. Hana se svého svůdného ucha zamilovala, ale s věkem a zkušeností chápala, že tenhle na soužití ve velkém domě není.
Druhý nápadník Radek byl typický český šikula. Sice na svátek vypije sud, ale v ruce se mu všechno rozbřeskne a funguje. Chlap jak má být, šikovný, klidný, ale má páteř.
S manželkou je to tiché a milé štěňátko, ale postavit garáž by kvůli ní dokázal. Jenže Haně se líbil míň taková ta ženská matematika.
On ty krásné řeči nevedl. Když byl střízlivý, moc toho nenamluvil. Až když si přihnul, rozjel vtipy, historky, a rozproudil každou debatu.
Na pití Radek opravdu byl, ale druhý den už zase makal. Ledovou sprchou ho neodradíte, šel a pustil se do práce. Moc nemluvil, ale když něco řekl, mělo to hlavu a patu. Hana si vybrala jeho.
Michal si svoje sladké řeči nechal od cesty a ztratil se v nedohlednu.
Hana si vzala Radka, což jej vyneslo na deváté nebe. Na svatbě to poněkud přehnal, tančil a zpíval až do rána.
To jsi rekordmanka, Hani, smála se Klára. Radek je sotva rok po smrti a ty už do toho jdeš znova! Ženské hledají chlapa denně s baterkou a ty jen otevřeš dveře a máš tu kandidátů jak na úřad práce.
Ještě řekni: Co na tobě ti chlapi vidí? Nejseš ani krasavice!
To ne ale že jsi vždycky byla podezřele žádaná, to prostě je.
Nevím, Kláro, co na mě mají. Zeptej se mámy.
Hana šla s Radkem tančit, když jí zrovna přišel vyzvat. Rozháněla poslední pochybnosti.
Co na tom, že je Radek prostý? Ale je silný! Šikovný. A vypadá pořád dobře. To, že moc nemluví, rozhodně není na škodu.
A kdyby si vybrala Michala co by z toho měla? Krásná slova na chleba nenamažeš.
Za pár měsíců Radek vyčaroval z jejich zahrady pohádku. Přebytečné stromy šly pryč.
Zem zarovnal. Vysadil Haně záhony, postavil altánek. V domě byla vidět pořádná mužská práce.
No, Hanka si opravdu vybrala toho pravého!
Radek pracoval, vydělával hezké peníze a neustále Haně nosil nějaké dárečky.
Porovnala krátké šťastné období s pětadvaceti lety prvního svazku a upřímně litovala, že Radka nepotkala dřív. Zlato mezi chlapy!
V létě grilovali v altánu, kde Radek postavil pěkný dřevěný stůl a lavice.
Hanka se tam spokojeně rozvalovala, nacpaná špízem jako načučený kocour. Radek se na ni usmíval.
Copak, Ráďo?
Nic, jen jsem šťastný.
Jeho první žena byla šedá myš. Ani nedoufal, že najde takovou úžasnou ženskou.
Šťastní byli spolu čtyři roky, a pak Radek začal nějak podivně chřadnout.
Najednou všechno únavné, začal hubnout bez příčiny. A když si dal sklenku (a tu a tam si ji opravdu rád dal), bylo mu ještě hůř.
Radku, měl by ses nechat vyšetřit! spustila na poplach Hana. Na co čekáš? Je ti očividně špatně.
Ale prosím tě, Hani, to přejde samo!
Nežijem přece ve středověku! Co když nepřejde? Nebo ty jsi jako všichni čeští chlapi bojíš se doktorů?
Ne.
Radek nechtěl Haně říct, proč se bojí. Báli se, že je vážně nemocný, a že ho Hanka kopne přes plot. Přesně tohle mu strašilo hlavou.
Nebyl hloupý. Věděl, že Hana si jej vzala vlastně z rozumu, ne z lásky. Ale on ji miloval! Bez výhrad.
V obchodě viděl roztržitou paní, co hledá peněženku, zamiloval se hned. Byla tak mile bezradná.
Hned ji chtěl bránit, vzít do náruče a chránit celý život. Přitom jeho máma na adresu Hančiny krásy prohlásila:
Tobě je to jedno, Radku. Ale já nechápu, cos na ní našel. Není hezká. Není mladá. A ty jsi ještě k světu! Každá mladá holka by tě brala!
Nikdo kromě Hany pro něj neexistoval. Ale teď, pokud je fakt nemocný, bude ji ještě zajímat?
Hana ho nedonutila k doktorovi. Byl sobotní večer a na návštěvě Klára s manželem Petrem. Radek s Petrem pili pivo a grilovali. V kuchyni, kde chystaly salát, povídá Klára Haně:
Radek vypadá fakt špatně, co?
Já nevím! štěkla Hana rozčileně. Prosím ho, ať jde k lékaři, ale nehne se. Ty jsi doktorka co myslíš? Je nemocný, viď?
No bledne, a k tomu mi přijde i nažloutlý.
Proboha, Kláro, zkus ho přesvědčit, musí to slyšet od tebe. Třeba tě poslechne!
Klára Haně pohlédla do očí: Hano miluješ ho vlastně? Pamatuju si tvoje váhání před svatbou
Hana kousla do rtu a mlčela.
Klára to nestihla Radek během večírku omdlel. Volali rychlou. Hana jela s ním. Nepřišel k sobě. Držela ho za ruku a modlila se.
Hned ho operovali.
Nádor na játrech.
Rak?!” polekala se Hana.
Čekáme na výsledky.
Nádor byl naštěstí nezhoubný, ale poměrně velký.
Lékaři zakázali Radkovi skoro všechno a varovali, že rekonvalescence bude dlouhá, možná neúplná. Přece jen, už není nejmladší.
Radek ztratil chutě do života. V nemocnici za ním přišla matka, Hana byla v práci. Přinesla jídlo povolený seznam byl krátký.
Chlapče, nepoznávám tě! povzdechla si paní Jitka. Ty, přežil jsi, rakovina to není. Měl bys být šťastný! Na, dej si karboše.
Nemám chuť.
Musíš! Co ti chybí? Chodí za tebou Hana?
Chodí zatím. sykl Radek.
Co je? Bojíš se, že tě odkopne? To by byla teda kráva!
Já už jsem k ničemu. Pracovat nesmím. Nic nemůžu. Padesát budu mít až v červnu a už jsem důchodce. K čemu důchodce
Do dveří vstoupila Hana: Co se tady tak hádáte? To slyší půl oddělení! Dobrý den, paní Jitko!
Já radši půjdu. Ahoj, Hano. Zase někdy.
Co se děje?
Matka mávla rukou a odešla. Hana si umyla ruce a usedla k Radkově posteli.
Tak co, marode? Vždyť máš ruce, nohy, všechno. Jsi v pohodě! Jiní by dali majlant za takové štěstí. Víš, co jsem četla o játrech?
No co?
Játra se sami obnovují! Pokud ti zůstalo padesát jedna procent, do půl roku jsi fit. Tobě zůstalo šedesát! Dej tomu čas.
A toho času mám?
Cože? Nerozumím
Čas.
Co ti je, Radku? Řekli ti něco tajného? Prosil jsi doktory mlčet přede mnou?
Ne jen mě to štve
Radka propustili domů a začalo nejhorší období. Jakmile něco dělal, hned padl vyčerpáním. To ho ničilo.
A blížily se kulatiny, které teď vypadaly jak kletba. Nic nesmí jíst, pít nemůže. No, to je radost!
Ale Hana dělala, jako by si ničeho nevšimla, a s vervou s ním žvýkala dušené kuře.
Hani vzdychl pak Radek. Co s námi teď bude?
V jakém smyslu? nechápala.
No já se zotavuju šnečím tempem. Necháš mě, viď? Řekni to radši hned.
Proč bych tě pouštěla? Mně je s tebou fakt dobře.
Dokud jsem makal, bylo ti fajn. Teď to ovšem žádná hitparáda není. Mně samotnému je ze mě zle.
Báječná diagnóza. Tak nohy na stůl a dej pokoj!
Snažím se! Ale co to je? Dvakrát zatluču hřebík a jsem hotovej!
Hana přišla, objala ho zezadu a přitulila se tváří k jeho krku.
Miluju tě. Nikdy tě neopustím. A s rekonvalescencí nepospíchej. Všechno má svůj čas.
Fakt mě miluješ?
Fakt fakt.
Hana Radka neopustila. Pomalu, ale jistě, se zlepšoval.
Jubileum slavili bez alkoholu, aby si nepřipadal jak trocku.
Pár kamarádů přišlo, poseděli v altánku, zahráli prší.
Máš fakt kliku na ženskou, Radku, poklepali ho kámoši po rameni při odchodu.
Vy to asi teď za mě bouchnete, co? utrousil jízlivě.
Zasmáli se a šli. Večer seděli s Hanou na zápraží, koukali na hvězdy. Šťastní. Ten večer se Radek poprvé za dlouhé měsíce cítil dobře.
Uvnitř začal věřit, že to zvládne. A že ho jeho žena opravdu nikdy neopustí. Pevně Hanu objal.
Copak, Ráďo?
Všechno v pohodě! zahlaholil.
No konečně. zasmála se Hana a políbila ho na tvář.
Byli šťastníA pak, v matném světle zverandy, náhle pochopili, že všechno podstatné už mají. Dům nepotřeboval být dokonalý, altánek nemusel zářit novotou, ani zdraví, ani život nemuselo být přesné podle plánů. Stačil čas spolu, obyčejný, tichý. Byl v tom klid, neuspěchané štěstí těch, kteří si prošli bolestí a dokázali ještě víc docenit malé radosti.
Dny běžely, zahrada zase rozkvetla, v podkroví voněla káva, v domě se tlumeně smáli. Radek vypil čaj místo piva, Hana mu s úšklebkem nosila zeleninové pomazánky, občas mu dokonce přehrála jeho oblíbené písničky z mládí nahlas, že se smáli přes celý dům. Návštěvy se střídaly, Karolína v létě přivezla celou rodinu a dům znovu ožil hlaholem italštiny a dětským pokřikem.
Stáří se neptá, koho bolí víc, a někdy je třeba se s ním smířit tak, jak přichází. A tak, v srdci toho velkého domu, pod dechem rozkvétající zahrady, Radek pochopil, co žádný doktor, žádný mužský výkon ani kariéra nedá: že být doma znamená víc než stavět zdi.
Večer, když už byla tma hustá a teplá, si sedli vedle sebe, mlčky, a někde vysoko nad hlavou jim zářila první hvězda. Hana stiskla Radka za ruku.
Víš, že jsi pořád ten nejlepší chlap, jakýho jsem kdy poznala?
Radek se usmál opravdově, klukovsky.
A ty jsi moje štěstí, Hani. A jestli ještě někdy začneš pochybovat, prostě tě políbím, dokud si to nerozmyslíš!
Hana se rozesmála a dlouze mu políbila vrásčitou tvář. Ve vzduchu voněly maliny. A v jejich domě už dávno nebyla osamělost, jen příběhy, smích a klid, co konečně našel oba přes všechny bouřky. Protože láska nakonec není o tom, jak začíná, ale že vydrží společné deště a pořád kvete.
