Pojď dál, mami, čekali jsme na tebe, řekl syn Petr a snacha vzala její kabát a nabídla bačkory tchyni. Najednou se její úsměv proměnil ve starostlivý výraz.
Anna vešla do obýváku za hosty, zatímco Eva kývla hlavou k podlaze. Petr si toho všiml také na zemi byly mokré stopy. Oba se na sebe podívali, ale rozhodli se to zatím nerozebírat.
Petr a Eva měli radostnou novinu, nedávno se jim narodila dvojčata, teď už byly o něco větší, a rozhodli se sehnat nejbližší rodinu, aby tu událost společně oslavili.
Anna je už několik let v důchodu a dvojčatům přinesla krásné pletené věci, které vlastnoručně vyrobila, protože na kupované už jí nezbývaly peníze. Právě proto nechtěla jít na návštěvu, tvrdila, že přijde jindy, ale syn se snachou trvali na tom, že v takový den musí být maminka s nimi.
Kluky pojmenovali Tomáš a Jaroslav, Anna byla zvolenými jmény moc potěšená, protože její manžel se jmenoval Jaroslav a otec byl Tomáš, takže syn pokračoval v rodinné tradici jmen a to jí zahřálo u srdce.
Ten je krásný, je celý po tobě, Evičko. A tenhle zase po tobě, Petře. Ale já už se v nich úplně ztrácím, jsou si podobní jako vejce vejci! smála se Anna Františková a pobíhala kolem postýlek, netušila, kdo je kdo, protože kluci byli skutečně na jedno kopyto.
Petr s Evou se jen srdečně usmívali, babiččina radost i mírná nejistota jim zvedala náladu.
Když odešli ostatní hosté, i Anna Františková se začala chystat domů. Eva se podívala na svého muže a Petr okamžitě navrhl:
Mami, nechceš zůstat přes noc? Je už pozdě, autobus možná nepojede. A taky bys mohla pomoct Evě s malýma dneska je musíme vykoupat a uložit do postýlek.
Dobře, Petře, jak si přeješ, odpověděla Anna klidně.
Pomohla snaše uklidit ze stolu, pak umyla nádobí a všechno srovnala. Potom šli společně koupat děti. V babiččiných očích byla vidět čirá radost. Eva jí podala jedno z miminek, ale Anna řekla, že se bojí, že je příliš malé a vyklouzne jí z ruky.
Ale maminko, vždyť jste přece vychovala i Petra, ani jednou vám nespadl! smála se Eva.
To už je dávno, úplně jsem zapomněla, jak se miminka drží, stěžovala si Anna.
Eva jí nakonec klidně položila Tomáška do náruče a chlapec okamžitě usnul, jako by cítil, že je v bezpečí. Sama Eva si vzala Jarouska.
Anně připravili samostatný pokoj, aby se mohla pořádně vyspat, ale stejně nemohla usnout; celou noc napjatě naslouchala, jestli Tomáš nebo Jaroslav nevzlykají. Po celé té noční bdělosti usnula až nad ránem.
Když jí ráno probudila vůně snídaně, Eva už měla navařeno, děti ještě spaly.
Kde je Petr? podivila se Anna, když v kuchyni zahlédla jen snachu.
Posaďte se ke stolu, mami, Petr hned přijde, uklidnila ji Eva.
Za pár minut už Petr přišel domů a v rukou držel velkou krabici.
Mami, to je pro tebe. Otevři ji, řekl Petr a usmíval se.
Anna Františková otevřela krabici a uviděla uvnitř nové kozačky. Překvapením ani nemohla promluvit.
Děti, to je moc drahé, to si od vás nemůžu vzít, řekla Anna a málem se rozplakala.
Nic není dražší než ty, mami. Tak si je obuj a nos je ve zdraví, usmál se syn mile.
Anna si kozačky zkusila a nemohla uvěřit, jak děti zjistily, že nové potřebuje. Staré boty už měla úplně rozpadlé a na nové jí nikdy nezbyly peníze.
Najednou se ozval pláč z pokojíčku, a babička v nových kozačkách, co sotva zkusila, hned běžela za vnoučaty.
To jsi vymyslela skvěle, děkuju, zašeptal Petr ženě. Nebýt tebe, mě by to ani nenapadlo.
Ale prosím tě, včera byla mokrá až na ponožky, stačilo se podívat na ty stopy a její staré boty a bylo jasné, že potřebuje nové. Pro nás tři tisíce korun je dost, ale zase si vyděláme. Pro tvou mámu by to byla nepředstavitelná suma. Tak ať jí dobře slouží, Eva něžně objala manžela.
Anně bylo příjemně teplo jestli od nových kozaček, nebo spíš z toho, že si připadala pro své děti důležitá a potřebná.
