Ve své rodině jsme měly dvě dcery: já a Libuše. Nebylo však pochyb, že Libuše měla v srdcích našich rodičů nejvýznamnější místo, a oni se tím nikdy netajili. Jejich náklonnost k Libuši se projevovala už od jejího raného dětství. Dostávala vždy to nejlepší, zatímco mně připadaly jen zbytky. Navíc Libuše byla na pohled celá rodiče krásná dle běžných měřítek. Já jsem spíše připomínala otcova bratra, který nikdy nebyl považován za krasavce. Dokonce mě rodiče neváhali nazvat “ošklivou”.
Po ukončení gymnázia rodiče koupili Libuši byt ve městě Brně a pustili se do jeho rekonstrukce. Já jsem mezitím musela odejít bydlet k babičce do jejího třípokojového bytu, také v Brně.
V té době babička vážně onemocněla, takže jsem se musela vždy po škole spěchat domů, abych o ni pečovala. Babička mi jednoho dne svěřila, že svůj byt hodlá odkázat rodičům. Opakovaně jsem žádala rodiče o pomoc, protože péče o babičku byla pro mě velmi náročná. Oni však tvrdili, že jsou plně zaměstnáni zařizováním bydlení pro Libuši.
Kousek před smrtí mi babička řekla, že mi našetřila větší částku peněz, která je určena jen pro mě. Doporučila mi, abych o tom rodičům neříkala a peníze si vzala pro sebe, bez jejich vědomí. Po pohřbu rodiče zoufale hledali babiččiny peníze, převrátili celý byt vzhůru nohama, ale jejich snažení bylo marné.
Já už jsem si za tu dobu koupila svůj vlastní dvoupokojový byt za babiččiny úspory a začala jej dávat do pořádku. Přesto jsem nadále setrvávala v bytě po babičce. Po dvou měsících mi rodiče oznámili, že hodlají babiččin byt pronajmout, protože Libuše potřebuje finanční pomoc její sestra má potíže. Samozřejmě jsem se zeptala, zda bych mohla mít svůj vlastní byt. Odpověděli mi, že jsem dospělá a měla bych si sama najít svůj vlastní cestu v životě. Tak jsem to udělala. Když byl můj byt konečně připraven na rekonstrukci, přestěhovala jsem se do něj. Našla jsem si i přítele a náš vztah byl velmi vážný.
Jakmile se rodiče dozvěděli, že jsem si pořídila byt sama, okamžitě mě označili za zlodějku. Unavená neustálými urážkami jsem jim řekla, aby odešli a přerušila jsem s nimi veškeré kontakty.
Takto si dnes, po letech, vybavuji, jak zraňující bylo být vždy až na druhém místě ale díky babičce jsem si nakonec dokázala vybudovat život podle svých představ. Dnes vím, že jejich láska nebyla spravedlivá, ale já jsem si našla svou vlastní cestu.
