12. června
Moje kamarádka Marie pochází z malého města na Moravě. Právě tam ji zasáhly šípy lásky zamilovala se do Lukáše, který její cit opětoval. Po krátké době se rozhodli, že utečou z rodného kraje a začnou společně nový život v Praze. Rodičům oznámili, že jedou do hlavního města vydělat peníze na svatební hostinu. A opravdu šli pracovat, jenže nakonec se rozhodli, že si na svatbu moc utrácet nebudou.
V Praze už měli dost mladých, kteří přicházejí na svatby v teniskách a džínách a dárky přijímají jen v penězích. Místo slavnostní hostiny uspořádají raut, nebo se spokojí s online konferencí a peníze raději využijí na splátku hypotéky.
Marie a Lukáš to udělali stejně. Jejich maminky, když je navštívili zpět doma, jim připravily jen skromnou oslavu. V Praze žádné větší známosti neměli. Všechno to vyprávím, abyste si představili, jaký mají povahu prostí, neokázalí, ale poctiví.
Od svatby už uplynulo pět let. Děti zatím odkládají a společně platí hypotéku. Mariina maminka je bojovná, vychovala ji sama a při každém telefonátu nezapomněla připomenout, že už je zcela připravena stát se babičkou. Marie však věděla, že kdyby žili u maminky, brzy by se odcizili. Nechtěli se nikam honit, takže si dali načas i s dětmi.
Teď Marie začala k Lukášovi cítit určitou nechuť tu už znala z dřívějška, ale dokázala ji tehdy přepnout. Volala mi:
S ostatními si po telefonu povídá dlouze, se mnou jen ahoj a konec
Když přijde z práce, budeš mít spoustu času si popovídat.
Já bych po práci chtěla koukat na klidný film o lásce, ale on si pouští jen horory.
Kolik máte televizí? Dneska je možné pustit si cokoliv na počítači se sluchátky. Ale není to rodinný život, když sedí vedle sebe a hlavy mají jinde.
Právě tak si to myslím! Lukáš mě vůbec nechápe!
To je docela originální výtka.
Proč se směješ?
Dobře, už nebudu.
Marie, kdy spolu trávíte hezký čas?
Na dovolené nebo když máme návštěvu Tehdy je moc pozorný.
Naše povídání trvalo skoro hodinu. Vyprávěla mi, jak se poznali, a jak jí všechny holky záviděly. Cítil jsem, že hlavní problém je v tom, že Marie má nevybitou ženskou potřebu ukázat se před ostatními, což v Praze nemá komu. To je jeden problém, a druhý…
Marie, jak vypadá tvé ideální manželství?
Určitě s dětmi.
O dětech se hodně mluví, ale po jejich narození řada manželství stejně dojede
Můj muž by se měl zajímat, jakou mám náladu, jak se mi vede v práci Měl by ocenit, co mám na sobě, pochválit oběd
On to nějak hodnotí?
Řekne, že bylo dobré, ale to mi nestačí.
Popiš mi to podrobně Přijde domů, dáš mu bramborovou kaši s karbanátkem, a co?
Začne si mnout ruce a usmívá se.
Vždyť to je taky pochvala! Myslím, že by ti nebylo příjemné, kdyby odsunul talíř a řekl, že nemá hlad
Marie mlčela asi jí nedocházelo, v čem vlastně stěžuje. Přesto si stěžovala na svého partnera. Co jí chybí, mi bylo už jasné. Abych si to potvril, zeptal jsem se na vztah s její matkou.
Dozvěděl jsem se, že její matka je emotivní žena, která ji stále bombarduje otázkami. Když něco nejde, vždy ji podpoří a ujistí, že všechno bude dobré.
Často slýcháme, že si bereme ty, co jsou jako naši rodiče, nebo kteří nám dají co nejvíc lásky. Marie vyrůstala bez otce, nikdy ji nenapadlo, že ne každý je tak výrazně schopný projevovat city.
Následně jsem Marii řekl, že je v podstatě už pět let vdaná za svoji mámu a od Lukáše se čeká, že bude úplně stejný. Nejprve byla překvapená, ale po chvíli zamyšlení souhlasila.
Tak jak se rozvedu s mámou?
Jednoduše. Pokaždé, když máš nějaký pocit křivdy, představ si, že Lukáš s tím nemá nic společného, protože je tam pouze tvá pečující maminka. A s tou nemůže nikdo soupeřit.
A to je vše?
To je vše! Pak uvidíš, jak ty křivdy zmizí samy.
Dnes mě Marie naučila, že naše očekávání často nejsou o partnerovi, ale o tom, co jsme prožili v rodině. A dokud si to neuvědomíme, hledáme v manželovi něco, co může dát jen máma. Od té chvíle jsem k sobě upřímnější a to je velká lekce pro život.
