Když jsme šli se synem Filipem na procházku zasněženým lesem u Křivoklátu, ani jeden z nás netušil, co za dobrodružství nás čeká. Najednou jsme spatřili srnu, která uvízla v hlubokém sněhu. Nemohl jsem ji tam jen tak nechat napospas osudu, pravděpodobně by jinak zahynula zimou. Hned jsme vzali lopaty a začali kolem ní odhazovat sníh jak nejrychleji to šlo. Bylo úžasné vidět, jak Filipek bez váhání pomáhá a oba makáme, jako bychom závodili s časem.
V ten moment si všiml Filip ještě něčeho opodál byla další srna, uvězněná ve sněhu. Když jsme ji vysvobodili, došlo nám, že se musely o něco pohádat, pravděpodobně o zbytky jídla. Naštěstí jsme tam byli včas a obě přežily díky lidské pomoci.
To ale nebylo všechno. Jen o kousek dál u lesa jsme slyšeli mělké mňoukání. Po chvíli pátrání jsme objevili malou krabici a v ní šest koťat. Čtyři už byla mrtvá zimou, ale dvě ještě slabě dýchala. Bylo jasné, že pokud jim nepomůžeme, dlouho to už nepřežijí.
Neztráceli jsme čas. Vzal jsem bedničku do náručí, Filip běžel napřed domů. Okamžitě jsem volal manželce Lence, a Filip zatím nachystal ručníky, teplou vodu a termofor, abychom koťata rychle zahřáli. S pomocí její péče a velké dávky trpělivosti se obě koťátka zázračně zotavila.
Kočka, které jsme nechali jídlo a deku u zahrady minulý týden, byla za tento čin opravdu vděčná. Bohužel i ona onemocněla kvůli všudypřítomnému mrazu. Ten pohled, když jsme přijeli na místo, byl opravdu srdcervoucí. Mráz si vybral svou daň, ale alespoň dvě koťátka jsme z toho pekla zachránili.
Celý ten den mi dal nový pohled na to, jak málo stačí k tomu, abychom změnili něčí život. Ať už jde o zvířata v nouzi, nebo o lidi jedna rychlá pomoc dokáže hotové zázraky. Tento příběh má šťastný konec a já jsem nesmírně hrdý na svého syna, že prokázal takovou laskavost.
