Představte si tu situaci: vaše dospívající dcera nebo syn jsou venku s kamarády v centru Prahy. Jako každý starostlivý rodič jim zavoláte, jen abyste se ujistili, že jsou v pořádku. Přirozeně, s lehkým napětím v hlase, vám řeknou, že ano. Jenže i to uklidňující ano nic nezmění na tom, když se později dozvíte, že právě dnes poprvé ochutnali alkohol, nebo možná něco horšího.
Když jsem slyšela příběh faráře Jindřicha Fialy, věděla jsem, že chci najít způsob, jak ochránit svou nejmladší dceru, Šárku, před podobnými situacemi. Sám pan Fiala, také z pastorského prostředí, cítil, jak složité to je, zvlášť když chce dítě zapadnout mezi vrstevníky, ale zároveň potřebuje mít možnost přijít za rodičem, když je zle. Vymyslel jednoduchý, ale velmi účinný tajný kód pro celou rodinu takové tiché volání o pomoc. Pokud by se Šárka někdy ocitla v situaci, kterou by nezvládala, mohla by poslat jedinou SMS s písmenem X mně, manželovi, nebo sourozenci.
Když farář navštěvoval centra pro léčbu závislostí mladistvých, často se jich ptal: Kdo z vás byl někdy v situaci, kdy jste dělali něco, co jste nechtěli, báli se nebo se styděli, ale pokračovali jste jen proto, abyste nebyli pro smích před ostatními? Ruce šly okamžitě nahoru.
Později pan Fiala popsal svůj plán i ve svém deníku:
Jednoho odpoledne šla Šárka na oslavu k Aničce. Společně jsme si slíbily, že když se nebude cítit dobře nebo něco nebude v pořádku, stačí když mi pošle X a já, manžel nebo její starší bratr zavoláme během několika minut zpět. Rozhovor by vypadal třeba takto:
Ahoj, Šárko, všechno v pohodě? Mami, stalo se něco? Ano, potřebuji, abych tě přijela hned vyzvednout. Povím ti to cestou, buď připravená za pět minut před domem.
Pak už Šárka může před svými kamarády jednoduše říct, že doma nastala nečekaná situace a musí jít okamžitě pryč. Nic víc. V očích ostatních pro ni rodiče jen mají nějaký naléhavý požadavek a ona může odejít, aniž by se cítila trapně nebo vypadala jako zbabělec.
Klíčem ale opravdu je nikdy dítě v takové chvíli nepokárat a nezradit jeho důvěru. Je tak snadné ztratit puberťáka, pokud ho v tom necháte samotného. Ale naopak když dítě cítí, že mu opravdu důvěřujete a vždycky za ním stojíte, postupně se učí rozhodovat samo a vybírat si konečně tu správnou cestu, která je v životě nejcennější.
