Hele, víš, že jediná věc, která mě v životě fakt děsila, byla protivná tchyně? Jednou už jsem vdaná byla, takže mám zkušenosti. Ale tehdy jsem měla v tomhle směru vlastně štěstí. Můj první manžel byl totiž z dětského domova, neměl rodiče. Takže jsem nikdy nemusela poslouchat jakékoliv výčitky od tchyně. Ale s prvním manželem nám to prostě neklaplo. Byli jsme spolu jen pět let a já jsem nakonec podala žádost o rozvod.
Víš jak to chodí, vdávala jsem se ještě na vysoké. Za rok začal manžel pít, nabral si půjčky, a všechny ty jeho dluhy najednou padly i na mě. Musela jsem kvůli tomu nechat školu, abych mohla pracovat a ty dluhy splácet. Upřímně, místo štěstí jsem si tou svatbou pěkně zavařila. Když jsem se s ním pak rozvedla, konečně jsem měla pocit, že můžu klidně dýchat. Prostě už žádné další problémy.
Dva roky jsem byla sama, dávala se dohromady, pomalu jsem znovu nacházela samu sebe. Pak jsem potkala Petra. Ten nikdy ženatý nebyl, žádný vážný vztah přede mnou neměl. Všechno šlo nějak rychle byl zamilovaný až za ušima a docela brzy mě požádal o ruku. Souhlasila jsem. No a pak přišlo to klasické “jdeme seznámit s maminkou”.
Už ode dveří bytu na mě jeho máma civěla s otráveným výrazem ve tváři. Ledabyle mi řekla “dobrý den” a hned se schovala do jiné místnosti. Nejprve jsem vůbec nechápala, co se děje jestli mám na sobě něco špatného nebo jsem jí nesympatická už od pohledu? Ale ne, byla jsem normálně oblečená. U stolu mě začala zkoumat od hlavy k patě a bylo ticho. Ten její pohled mi nebyl vůbec příjemný. Když už jsem skoro začala rudnout, spustila:
“No, takže vy ani tu vejšku nemáte? To teda asi moc rozumu nepobrala, co?” s takovým tím pohledem, který tě úplně rozseká. Trochu jsem zaváhala, ale pak jsem zůstala v klidu, usrkla čaj a povídám: “Ano, mám nedokončenou vysokou, do života přišly věci, kvůli kterým jsem ji musela přerušit, ale chystám se ji určitě jednou dodělat.” Tchyně si nahlas odfrkla: “No, tak to máš teda velké plány, viď. A kdy jako budeš manželka, co? Kdy si pořídíš děti, budeš vařit a uklízet? Jseš akorát princezna na hrášku…” uchechtla se, napila se čaje a šoupla hrnek na stůl. “Hele, řeknu ti to otevřeně, o takovýhle holky můj syn vůbec nestojí.”
Podívala se na mě a víš co, schválně mě shodila tím, jak vypadám, jakou mám postavu, a že prý mám i málo rozumu. V ten moment mě to strašně vzalo. Vstala jsem od stolu a šla jsem se vybrečet do koupelny. Cizí ženská mě uráží od stolu a můj budoucí manžel k tomu mlčí…
Naštěstí jsme u ní nezůstali dlouho. Pak jsem tam už ani nechtěla jezdit. Ona si ale našla cestu k nám a při každé návštěvě mě zkoušela shodit, aspoň nějak rýpnout, abych se cítila malá.
Nakonec jsem se rozhodla zajít si k psycholožce. Pár sezení a hned jsem pochopila, že mám co do činění s klasickou manipulátorkou, zatímco já se stávám obětí jen díky tomu, že se neumím bránit, jak mě rodiče vychovali. Když pak přišla příště a zase začala s těmi svými kecy, okamžitě jsem jí řekla, ať si sbalí věci a jde. Od té doby spolu nemluvíme, ale víš co? Je mi to úplně fuk. Petrovi je tohle taky šumák, neřeší to. A já mám konečně klid.
