Jdi ven, nevděčná holko! zvolal otec, a Věra opustila byt. Uběhlo osm let od chvíle, kdy ztratila matku v záhadných mlhách Vltavy, a teď, ve svých osmnácti, Věra slavila ukončení posledního ročníku medicíny v Praze s medailí z ryzího zlata. Toužila pokračovat v šlépějích své mámy, ale otec měl jiné plány, které ji ohlásil, jako by byly sudý výherní tiket Sportky. Oznámil její zasnoubení se synem svého dávného kamaráda z Brna.
Věra se v nitru cítila jako rozštěpené zrcadlo, ale rozhodla se jít za svým snem. Našla si místo v koleji studentů na Letné, a začala pracovat načerno v kavárně, která nesla jméno U Báby, ve stínu pražských věží. Jednoho večera, když leštila poslední hrnek, spatřila ve vitríně kavárny vysokého muže s havraními vlasy v saku. Přišel zřejmě z jiné reality jeho oblek připomínal slavnosti na Hradě. Věra se nedokázala ubránit zvláštnímu pocitu, že ten večer je jen sen.
Cestou do koleje ji ten stejný černovlasý muž čekal u starého Škody. Vykřikl do říčního větru: Věro, musím s tebou mluvit! Zarazila se, jako by ji někdo zatáhl za stíny. Představil se: Jmenuji se Radek. Smluvený snoubenec, otec ho domluvil jako překvapení ke Věřiným osmnáctým narozeninám, ale nestihl přijít včas kvůli záhadné zácpě na D1.
Říkej mi Radek, klidně tykej, začal. Mám pro tebe nabídku bizarní, ale výhodnou. Poslechni mě, a pak rozhodni, zda přijmeš nebo odmítneš. Věra, která byla zmatená, souhlasila, že si ho vyslechne.
Radek vysvětlil svůj zvláštní případ: toužil si založit vlastní podnik snil o pekárně plné chlebů z kvásku, ale jeho otec jej vydíral pokud se Radek neožení, sebere mu právo na podnikání. Nabídl Věře falešné manželství; za to by dostala finanční podporu sto tisíc korun měsíčně, vlastní pokoj s výhledem na Petřín a absolutní svobodu. Nebudu ti zasahovat do života, slíbil.
Věra byla ohromená. Musela si to nechat projít hlavou; Radek jí podal své vizitky na některých bylo nakresleno pražské gargoje, na jiných jen slovo Radek. Po několika dnech snů a tichých nocí nakonec Věra zavolala.
Svatební obřad proběhl za přítomnosti pouze rodičů, ve starém domě na Vysočině plném záhadných obrazů. Když se poprvé políbili, mezi nimi přeskočila jiskra, která rozzářila pokoj jako kouzelný sluneční paprsek. Věra Radkovi zašeptala, že je jí stále blíž, a Radek ji objal s radostí, která se rozlila do všech koutů snové Prahy.
V následujících měsících se jiskra změnila ve žhnoucí plamen a v absurdní logice nočních vizí si oba uvědomili, že jejich city už nejsou jen předstíranými stíny, ale skutečnou láskou, která jim rozjasnila každý den v surrealistickém městě mezi tramvajemi a tajemnými sochami.
