Už není mezi námi Kateřina Synové přijeli z Prahy na vesnici na pohřeb. Hlavně že aspoň teď přijeli, šeptaly si sousedky. Aspoň ji na poslední cestě doprovodili. Po smuteční hostině se synové se svými rodinami začali balit domů. Najednou do světnice vstoupila teta Lída, sestra zesnulé Kateřiny.
Teto Lído, my už musíme jet, spustil starší syn. Dům je potřeba zavřít. Vám by taky bylo záhodno jet domů.
Jak jet? podivila se sestra matky. Já jsem tady doma! Nikam nechci a ani nemám proč.
Všichni na ni překvapeně hleděli.
***
Rita se s Dášou vzali a přestěhovali se k Dášině matce.
Svatba byla malá, skromná. Místo velkolepé oslavy raději všechny ušetřené peníze dali stranou na horší časy či lepší bydlení.
Do té doby žili každý zvlášť Dáša s matkou v paneláku a Rita v koleji. Doma Rita nebývala, protože její matka byla často mimo domov a nestarala se.
Otce nikdy nepoznala.
Dášina matka jim dopřála klid, vzala si dovolenou a odjela ke své sestře Kateřině na vesnici v jižních Čechách. Tam často pobývala, když si potřebovala odpočinout od ruchu Prahy. Kateřina žila sama. Muž jí zemřel už před lety, a dva synové se u ní zastavovali jen čas od času. Ani telefonát se moc často nekonal.
Stačilo by jen zavolat, kdyby náhodou potřebovala pomoc Ale každý z nich měl svých starostí s rodinou dost.
Kateřina jim to měla za zlé. Aspoň zavolat matce by přece nemělo být tak těžké.
O pomoc si nikdy neřekla. Co zvládla sama, zvládla sama, a když ne, pomohl některý ze sousedů nebo někdy synovec, pokud přijel na návštěvu se sestrou.
Dáša byl šikovný, uměl všechno napravit, často dřív přijížděl, ale teď, když se oženil, určitě na tetičku taky zapomene. Jako její vlastní synové, kteří ani manželky s dětmi k matce nepřivážejí. Jen na svatbě je viděla samé městské paničky. O vnoučatech ani řeč. Prý je čas.
Lidunko, tak jsi přijela! Moje sestřička! rozzářila se Kateřina.
Spolu jim bylo dobře. Od mala byly nerozlučné, ale pak Lída odešla do města, vdala se. Kateřina zůstala na vsi. Obě přišly o manžela ve stejném roce a už se nikdy neprovdaly.
Budeš tu zatím za hospodářku. Já mám dovolenou až za týden. Proč Dáša s Ritou taky nepřijeli? Mohli jste to vzít i s novomanželkou, třeba aspoň na víkend na vesnici. Nebo snad odjeli na svatební cestu k moři?
Ale kdeže. Šetří peníze. Svatba byla komorní, rozvedli se a nic víc. Rita beztak žádnou rodinu nemá. Jen matku, a ta taky doma moc nebývá. Dávno od ní odešla. Je mi jí líto. Je to dobrá holka.
Tak proč jsi je nevzala s sebou?
Já odjela sama. Ať se mladí poznají, zabydlí spolu. Nebudu překážet. Měsíc si užijí klidu beze mě. Už jsem se bála, že se ani neožení. Třicet let mu bylo! Hlavně že už je to za námi. Ať žijí, jak chtějí.
Už dávno jsou zvyklí být spolu. K čemu je jim medový měsíc v Praze? Ať aspoň Ritu představí tetě. Zavolej mu. Vždyť tady je místa dost, a když je nebude bavit vesnice, rychle pojedou zpět.
Dáša s Ritou přijeli za dva dny. Teta byla nadšená, když je viděla. Své syny doma neviděla už roky.
To mám radost! Ti moji sem stejně nikdy nezavítají, i kdybych je zvala pořád. Stále jen samé pracovní povinnosti povzdechla si Kateřina.
Ritě se na vesnici zalíbilo. Vzpomněla si, jak kdysi jezdila k babičce. Když babička zemřela, bylo Ritě patnáct let. Od té doby se musela sama postarat o živobytí, studium i všechno ostatní.
Kateřina ještě chodila na brigády. Lída odpočívala, vařila pro všechny. Dáša opravil plot u sauny a přeložil střechu na kůlně. Rita trávila celé dny na zahradě.
Ale nech už ten záhon být, Rito, vždyť už je brzy dovolená a já si ho užiju sama. Klidně odpočívejte.
Mě to práce nevadí, u babičky jsem taky všechno dělala. Ráda se hrabu v hlíně, a vy si dovolenou užijte.
Dny dovolené uběhly jako voda. Hosté odjeli domů a Kateřina zůstala sama. Všechno bylo hotovo, přesto se jí večery zdály prázdné. Zavolala staršímu synovi.
Co se stalo?
Ale nic, chtěla jsem se jen zeptat, jak se máte. Nechcete na návštěvu?
Nemáme čas. Zkus zavolat mladšímu, snad si rozmyslel dovolenou u moře.
Zavolala tedy mladšímu synovi, ale odpověď byla stejná. Na moře jedou, na venkov k matce ne. Tak co, hlavně že Dáša slíbil, že přijede.
***
Uběhly roky. Dáša s Ritou si koupili byt v Českých Budějovicích. Na tetu nezapomínali, často se zastavovali a pomáhali přivezli i své děti. Ty u babičky často trávily celé léto. Dvě babičky, Kateřina a Lída, byly už v důchodu.
Vlastních vnoučat se Kateřina nedočkala. Mladší měl sice syna, ale nevlastního vzal si ženu i s dítětem. Starší stále neměl čas: kariéra byla přednější, a pak už bylo pozdě. Inu, takoví byli děti. Jednou za tři čtyři roky přijeli, a mysleli, že matce to stačí.
Dobře, že tu byli aspoň Dáša s Ritou a sestra Lída.
Tak žili, dokud Kateřina nezačala churavět. Potřebovala léčbu, ale bylo nutné přidat peníze. Zavolala tedy mladšímu synovi, popsala mu situaci.
Mami, ty jsi po lázních nikdy nejezdila, tak teď už začínat nemusíš! Doma ti bude nejlíp. Uzdrav se.
Pobyt v lázních nakonec zaplatili Dáša s Ritou.
Poslali tam rovnou obě sestry. Ať si odpočinou společně a mají se navzájem.
Kateřině zbývaly už jen čtyři roky života. Synové přijeli na pohřeb.
Hlavně že aspoň nyní přijeli, šeptali sousedé. Aspoň ji v poslední cestě doprovodili.
Když už se všichni chystali zpět do města, v domě zůstala teta Lída se synem a jeho rodinou.
Teto Lído, my už fakt musíme jet, začal starší syn. Dům by bylo potřeba zamknout. I vy byste měli odjet.
Jak odjet? podivila se Lída. Vždyť jsme doma. Nemám proč odcházet.
Všichni se na ni nechápavě podívali.
Tohle byl dům naší matky! řekl mladší syn. Takže teď je náš. Budeme ho prodávat. Vezměte si, co chcete na památku nějakou vázu, nebo servis. Stejně to všechno vyklidíme.
To vy si vemte něco na památku po matce. Dům mi sestra darovala už když onemocněla, hned po návratu z lázní.
Z lázní? Darovala? Jak to? Vždyť my jsme synové!
Jó, jste synové Ale kde jste byli dřív? Když byla nemocná, neobjevil se tu ani jeden z vás. Synové!
Synové nasedli do aut a odjeli. Už se radši ani neomlouvali. Teď už fakt neměli kam jezdit, komu volat.
Lída zůstala v sestřině domě. Svůj byt v Českých Budějovicích pronajímá a pomáhá synově rodině. Oni za ní jezdí, pomáhají jí, mají pěknou soudržnou rodinu. Jen Kateřina jim schází
Ale ona je pořád někde nablízku, v jejich vzpomínkách.
