Do třídy dnes přišla nová dívka jménem Svatava. Sotva se objevila, kluci ji začali okamžitě provokovat, ale brzy poznali, že není jednoduchým terčem. Svatavinou tajnou zbraní byla totiž její neochvějná sebedůvěra, která ji nikdy neopouští.
Ve stejné třídě byla také dívka jménem Doubravka, kterou kluci neustále popichovali a uráželi, posmívali se jí kvůli její postavě. Doubravka se většinou pouze odmlčela nebo dokonce rozplakala, nikdy se jim však nesnažila postavit, ani neodpověděla stejnou mincí. Tím totiž kluky jen více pobízela k dalšímu smíchu a posměškům typu Kráva utíká!. To trvalo až do chvíle, než přišla Svatava.
Svatava byla vysoká, skoro o polovinu vyšší než Doubravka. Po svém příchodu se sama stala terčem posměšků. Na rozdíl od Doubravky ale chodila dříve na jinou školu, kde ji spolužáci respektovali a děti z okolí ji brali mezi sebe a jednali s ní hezky.
Zlom nastal ve školní jídelně, kde jeden z kluků po Svatavě hodil housku a posmíval se její váze. Svatava byla nejprve zaskočená, ale klidně si oklepala drobky z džínů a poznámku ignorovala. Později na chodbě si z její postavy opět někdo tropil žerty, tentokrát však Svatava neváhala, bránila se: Váš život je asi tak nezajímavý, že se musíte starat jen o moje boky? Já vám pohled zakázat nemůžu, tak koukejte dál, když vás to baví! Její otevřený postoj jí přinesl krátký klid od útoků.
Na hodině tělocviku měli skákat přes kozu, a když byla na řadě Svatava, koza pod její vahou spadla. Svatava však zachovala chladnou hlavu, provedla obratný kotrmelec a lehce dopadla na podlahu. Přestože předvedla opravdu skvělou atletiku, posměšky pokračovaly. Svatava se obrátila přímo na kluky: Proč se smějete? Když je vám to tak k smíchu, pojďte mě zvednout! Kluci se do toho s chutí pustili, zvedli ji a smáli se dál.
O prázdninách se Svatava rozhodla, že změní svůj životní styl. Začala na sobě pracovat, upravila si jídelníček, začala sportovat, nabarvila si vlasy a proměnila se v ještě krásnější Svatavu.
Po návratu do školy byli kluci doslova ohromeni její proměnou. Najednou chtěli být s ní kamarádi. Svatava však došla s úsměvem k jednomu z těch, co ji nejvíce škádlili, a hravě se ho zeptala, jestli nepotřebuje pomoct vymyslet nové vtípky.
Celou dobu zůstávala Svatava sebevědomá. Nepřipustila, aby ji jejich slova zranila, místo toho se prosadila a kráčela školními chodbami hrdě, nevšímaje si pozornosti ostatních. Její postoj inspiroval ostatní ve třídě, aby pochopili, jak je sebedůvěra důležitá.
