Máma se vdala před jedenácti lety. Můj nevlastní otec, Filip, měl z prvního manželství dceru, Kristýnu, které v té době bylo čtrnáct. Filip přenechal svůj byt bývalé rodině, vzdal se všech práv a přistěhoval se k nám k mámě a ke mně do našeho paneláku, co nám zůstal po tátovi. S vlastní dcerou neudržoval Filip žádný kontakt – ona sama o něj nestála. Platil alimenty a tím jeho otcovská mise skončila.
Že bych si s Filipem nějak zvlášť padla do noty, to říct nemůžu. Připoutala jsem se k němu možná stejně, jako se člověk připoutá k tramvaji, co mu zrovna ujíždí před nosem. Nekřičel na mě, nebil mě, ani se mě nesnažil vychovávat. A popravdě, vychovávat šestnáctiletou klisnu – to už je poněkud pozdě. S mámou a Filipem jsem bydlela tři roky, pak jsem se vdala a měla dítě. Jenže z domu jsem musela – máma s Filipem odmítli, aby tam bydlel i můj manžel: s cizákem prý pod jednou střechou žít nebudou.
Mezi manželem a mámou to neklapalo od začátku. Filipovi bylo totálně fuk, koho si vedu domů do toho se nepletl. Máma se mi starala o vnoučka, nebránila se, dokonce to dělala docela ráda. Tedy, dělala to. Nedávno jsem jí zavolala, ať mi vyzvedne syna ze školky, a co jsem neslyšela? Teď nemůže, stará se o Filipovu vnučku.
Hned mi naskočila Kristýna takže porodila, a mám z toho další neteř. Přemožila jsem pachuť té ignorace, jenže to nebylo všechno. Začala jsem být podezřívavá, a vyrazila na obhlídku bez ohlášení.
Nikdo doma. V pokoji postýlka, dětské oblečky všude, na posteli moje deka zmuchlaná jak těsto na knedlík. Volám mámě a ptám se, co to sakra má znamenat.
Kristýna teď bydlí s námi. Filip ji vzal k nám, a já souhlasila. Prochází těžkým obdobím, je na všechno sama, spustila máma a hned mě sjela: Co to je za mravy, přicházet bez ohlášení?
No vida já do VLASTNÍHO bytu chodím na návštěvu. Nejenže mi Filip prožívá život v mém bytě, zatímco já s rodinou platím hypotéku jinde, teď si tam klidně nastěhoval i Kristýnu s dítětem? Žádný problém, já makám na banku, zatímco Filip & Kristýna žijí na cizím!
Byla jsem vzteklá jak ježek v kleci. A ještě mi máma pořádně přilila olej do ohně: když přišli domů, poslala Kristýnu zamknout se do pokoje a mě táhla na kobereček kvůli mému nevhodnému chování. Fakt šok.
Dokud bude Kristýna tady, o ničem nejednáme, rozhodla máma.
Ptám se na ten byt, co Filip nechal té bývalé rodině.
Do toho ti nic není, usekla máma.
To by mi fakt nic nebylo, kdyby v MOJÍ místnosti nebydlela slečna s mimčem!
Celé jsme se s mámou chytly, docela hustě. Dala jsem jí najevo, že buď půjde Kristýna, nebo přivedu manžela a nastěhujeme se zpátky. Máma na to, že klidně přepíše svůj podíl Filipovi, prý bych se měla uklidnit a tolik neprožívat, co se děje. Volám Filipovi cestou domů. A ten mi povídá, že není moje věc, kdo v jeho bytě žije, a že si tam přivede, koho chce.
Manžel mi doporučil nechat to být: máme kde bydlet, kluk půjde brzy do školy, všechno bude dobrý. Prý mě jen vytáčí, že máma pustila do bytu cizí ženskou, zatímco já platím hypotéku. Máma se aspoň ozvala a chtěla vidět vnoučka. V mém rozpoložení jsem jí vmetla, ať tráví čas s Filipovou vnučkou. Ozvala se mi, že jsem pitomá, a že bude čekat omluvu.
Jo, tak to mám ještě poprosit o prominutí já? Za co? Že jsem správce společného majetku? Že dcera nevlastního otce bydlí v mém pokoji? Už jsem vážně přemýšlela, že pokoj rozdělím na půl. A do toho volá překvapivě mile ta Kristýna. Prý se odstěhuje, když mi její přítomnost vadí, nechtěla by být příčinou rozkolu v rodině.
Nevěřím jí ani nos mezi očima. To je vymyšlené, schválně na efekt. Kdo ví, odkud máma vzala nápad přepsat svou část bytu na Filipa? To čeká Kristýna! Co dělat? Fakt nevím. Nelíbí se mi to. Vsadím svíčkovou, že Filip s Kristýnou spřádají nějaký plán a chtějí mámu pěkně napálit.
Jak to zařídit, abychom všichni nepřišli na buben? Pořídit pojistku? Udělat směnu? Rozprodat to a mámě pořídit garsonku? Nebo mám prostě natvrdo nastěhovat sebe a rodinu do své poloviny, abych tu Kristýnu vykouřila, a Filipovi ukázala, kde je jeho místo?
