Máma se provdala před jedenácti lety. Můj nevlastní otec, Filip, měl z prvního manželství dceru, která se jmenovala Jitka a bylo jí tehdy čtrnáct. Filip nechal svůj byt své bývalé rodině, vzdal se všeho nároku na něj a přistěhoval se k nám do bytu, který nám zůstal po mém zesnulém tátovi. S Jitkou Filip vůbec nebyl v kontaktu ona o něj sama nestála, platil výživné a tím to pro něj končilo, žádné rodinné poradny nebo víkendová setkání v zoo.
Nemůžu říct, že jsme si s Filipem nějak přirostli k srdci. Netýral mě, neřval na mě, nezkoušel mi vysvětlit život ani na mě neukazoval prstem. A popravdě, vychovávat už mě neměl kde byla jsem tehdy šestnáctiletá puberťačka, zcela hotový materiál. Zůstala jsem s nimi tři roky, pak svatba, dítě, a nazdar domove. Přistěhovat manžela by nám radši zakázali i soudně máma i Filip jednohlasně odmítli bydlet pod jednou střechou s nějakým cizím chlapem.
Vztah mého muže s mámou byl chatrnější než pražský chodník po zimě. Filipovi bylo naprosto fuk, kdo je můj manžel, takže vše řešila hlavně máma. A abych jí nekřivdila vnukovi se věnovala, neodmítala hlídání. Teda, alespoň to dřív platilo. Před pár dny jsem jí volala úplně zadýchaná, jestli by mi mohla vyzvednout kluka ze školky odpověděla, že nemůže, protože má právě na starosti nějakou Filipovu vnučku.
A mně to samozřejmě cvrnklo do nosu jo, vždyť Filip přece měl tu dceru Jitku! Takže z Jitky je najednou máma a na scéně se objevila nějaká vnučka. Vzala jsem to sportovně, ale nebyl to jediný úder. Začalo mi to vrtat hlavou, tak jsem se neohlášená vydala na inspekci.
Nikde nikdo. Po bytě se válely dětské hadříky, v pokoji postýlka, deka na mé bývalé posteli zmuchlaná jak sobotní večer na koleji. Volám mámě a ptám se, co to má znamenat.
Jitka tu bydlí s malou. Filip jí to nabídnul, se mnou to probral a já souhlasila. Prochází si těžkým obdobím, nemá se kam otočit, spustila máma s výrazem Ježíška, a vzápětí mě sjela: Jak tě vychovali, že nevoláš před návštěvou?
A teď pozor já jdu na návštěvu. Do SVÉHO bytu. Filip s mámou žijí na mém, zatímco já s mužem lítáme po podnájmech a teď, když platím hypotéku, Filip si sebou klidně nastěhuje dceru a vnučku?! Prý je normální, že já makám pro banku, zatímco Filip s Jitkou bydlí na mém úkor? Krása.
Byla jsem vzteky bez sebe, a máma přiložila pod kotel: když se vrátily, Jitku poslala do pokoje ať se tam zavře a mě odtáhla na přednášku o mém nevhodném chování. Byla jsem totálně v šoku.
Dokud tu bude Jitka, o ničem nemůže být řeč, prohlásila.
Ptala jsem se, co vlastně s tím bytem, který Filip kdysi nechal bývalé rodině.
To není tvůj problém, odpověděla mi na férovku.
V tu chvíli jsem vybuchla: nebylo by to MŮJ problém jen v případě, kdyby v mém pokoji nebydlela cizí paní s dítětem! Pohádaly jsme se, bylo to na úrovni hlasitého divadla. Řekla jsem nahlas, že buď půjde Jitka pryč, nebo přihlásím manžela do bytu a budeme tu taky a šmitec. Máma vyhrožovala, že svůj podíl stejně dá Filipovi a že se mi s takovou vůbec nevyplatí vyskakovat. Cestou domů jsem zavolala Filipovi. Ten jen lakonicky konstatoval, že do toho, kdo a kde bydlí, mi opravdu nic není a že sem může někoho přivést, kdykoli se mu zachce, do svého.
Manžel mi poradil, abych to pustila z hlavy máme kde bydlet, dítě brzo půjde do školy, všechno dobře dopadne a jen mě štve, že mi někdo sáhl na byt. Máma se nakonec ozvala sama, chtěla vidět vnuka. V mém stavu jsem to odmítla a ironicky jí navrhla, ať si užije malé s Jitkou. Nazvala mě blbkou a prý čeká na omluvu.
Takže omluvu ode mě?! Za co vlastně? Že je jediná správkyně našeho společného bytu? Že nevlastní otec nastěhoval svoji dceru do mého pokoje? Hlavou mi běželo, že bych tu část bytu prostě rozdělila. Vzápětí mi volala sama Jitka prý je ochotná se odstěhovat, pokud mi vadí, že tu s malou bydlí, protože opravdu nechce být příčinou konfliktu v naší rodině.
Jestli tomu věřit? Nevěřím, Jitka není úplně tak svatá, jak se tváří. Kde se asi vzal mámin nápad přepsat svůj podíl na Filipa? Jitka na to čeká jak na výprodej bot. Co s tím? Nevím. Nelíbí se mi to celé a mám pocit, že Filip to s Jitkou uvařil schválně, aby dostali mámu do pasti.
Jak jí pomoct, aby z toho vyvázla? Mám jí sehnat právníka? Rozdělit byt? Prodat a koupit mámě malou garsónku za ty peníze? Nebo se prostě nastěhovat do své části a přečkat Jitku, dokud sama nezmizí? Nejradši bych změnila zámek a všechny ty hypotéky, dcery a nevlastní otcové nechala na půdě mezi vánoční ozdoby… Ale úplně jistá si tím nejsem.
