Moje tchyně a šetřivost jsou jedno a to samé. Má totiž za to, že nemá smysl kupovat cokoli nového pro miminko, když v rodině je spousta dětí a všichni mohou darovat staré oblečení. Umíte si asi představit, jak tyhle kousky vypadají po deseti dětech. Takže o podobné harampádí skutečně nestojím.
Na začátku jsme bydleli v pronajatém bytě a tchyně nám moc do života nemluvila. Jenže potom jsme si koupili vlastní byt a ona se okamžitě pustila do organizování rekonstrukce. Tvrdila, že dlažbu položí její známý a elektriku udělá někdo jiný z jejích kontaktů prý není potřeba platit řemeslníky.
Kvalita těchto odborníků byla naprosto otřesná a takové lidi opravdu nepotřebuju. Už jsem na vlastní oči viděl, jak dopadla podobná rekonstrukce u ní doma sama tam zakopává o nerovnou podlahu. Když jsem to odmítl, označila mě za rozmařilého a obvinila, že zbytečně vyhazuju peníze.
Jakmile jsme chtěli vyměnit nábytek, rozjela se další vlna. Tchyně obvolávala všechny příbuzné a sbírala staré sedačky, příborníky i koberečky. Když zjistila, že o to nestojíme, prohlásila, že s tímhle přístupem brzy půjdeme ke dnu.
Manželka stála na mé straně. Vydělávali jsme dost na to, abychom si náš domov vybavili nově a kvalitně. Udělali jsme si to po svém, ať už byla tchyně jakkoliv pobouřená.
Musím podotknout, že nejsem žádný rozmazlenec. Například moje sestra mi často dává svoji obnošenou garderobu, ale ty věci jsou jako nové a dobře vypadají. Brát cokoli, jen abych ušetřil za každou cenu, to odmítám. Pro dítě si raději koupím pár kvalitních věcí, které budou pohodlné a hezké.
Proč rozhazuješ peníze? Vždyť máme v rodině tolik dětí! stěžovala si tchyně.
Věděl jsem, že oblečení mění majitele stále dokola. Když jsem ty kousky viděl, došlo mi, že maximálně bych s tím vytřel podlahu. Všechno bylo flekaté, potrhané, děravé, bez knoflíků nebo zipů.
Další příbuzná nám donesla i postýlku po dceři své švagrové. Neměla ani bočnice její muž ji měl spravit. Tenhle rodinný poklad jsme radši odvezli na chalupu a malému pořídili nový kolíbku.
Podívejte se na tu naši novou smetánku! Ty peníze utrácíš, jak se ti zlíbí, ale až budeš na rodičovské, uklidníš se. Tehdy si uvědomíš, že jsi měla poslouchat mě, místo abys ohrnovala nos tchyně pořád nemohla přestat lamentovat.
Já se ale nestarám o to, jestli se kvůli tomu urazí, protože mám právo starat se o zdraví a pohodlí svého dítěte. I kdybychom měli problémy s penězi, moji rodiče nás v tom nenechají. Bez těch komunálních darů se klidně obejdeme.
