Na chodbě našeho paneláku je slyšet časté klepání v jednom z bytů bydlí starší manželský pár a s nimi jejich dcera s třemi dcerkami. Jmenuje se Božena povídá se, že je bez otce, sirotek. Vše kvůli tomu, že má tři děti, každé s jiným otcem. O Dině se říká, že se poprvé vdávala už v osmnácti letech. Zdálo se, že ten kluk byl do Boženy po uši zamilovaný rodiče nebyli proti, dali požehnání. Koneckonců, kdo by si nepřál šťastné dítě.
Byli spolu skoro pět let, ale děti nikde. Všichni kolem začali šuškat, proč to tak je. Jak už to tak bývá, vinu hodili na ženu. Prý si do osmnácti vedla tak špatně, že už nemůže mít děti.
Božena to se svou tchyní vůbec neměla lehké byla to žena ze vsi a neustále synovi opakovala, že s takovou manželkou štěstí mít nebude. Prý hlavní úkol ženy je přinést potomky. Syn matku poslechl a Boženu opustil. Přišel čas na rozvod, ale Božena si nechala mužovo příjmení řekla, že to tak nechá, jinak jen další starosti a obíhání úřadů.
Později poznala jiného muže a najednou otěhotněla. Nebyla to Božena, kdo nemohl mít děti ale její manžel. Ale na tom už nesešlo. Dítě se narodilo, jenže jeho otec se k němu nehlásil a okamžitě zmizel. Co měla dělat zapsala dítě na jméno svého prvního muže.
Boženina maminka se na vnouče ani trochu nezlobila naopak, po vnoučatech zoufale toužila. Po nějaké době Božena znovu přišla za rodiči s tím, že čeká dítě. Alespoň tentokrát byla znovu vdaná, což všichni brali pozitivně. Nový manžel si však dítě nepřál hned. Smůla. Holčička se narodila s vážnými zdravotními problémy. Otec se zalekl a beze slova i rozvodu zmizel.
Čas plynul a Božena potkala dalšího muže. Tentokrát se rozhodla pro dítě i přes nesouhlas rodičů živit tolik dětí byl těžký úkol, ale na to ona nehleděla. Porodila třetí dcerku. A tatínek? Opět zmizel. Každé dítě má v rodném listu jiné jméno otce.
Bylo alespoň dobře, že si pořídila byt, na který rodiče přispěli. Po ostré hádce s rodiči si Božena uvědomila, že musí někde najít peníze na obživu svých tří dětí. Rozhodla se požádat otce o výživné. Co myslíte? Nikdo se k dětem nehlásil, otcovství neuznal, některé chlapy se začaly vyhrožovat, jiní rovnou utekli.
Tak to vypadá s Boženou. Má děti, ale za jakou cenu? Zase se topí v beznadějiJednoho večera, když děti konečně spaly a Božena tiše seděla na okně svého malého pokoje, poprvé po dlouhé době si dovolila nadechnout hluboký klid. Venku na sídlišti zhasínala světla a ona cítila, že navzdory všem ranám života není úplně sama v pokoji dýchaly tři tiché bytůstky, na nichž jí záleželo víc než na komkoli jiném.
Přestože měla někdy pocit, že všichni v domě o ní mluví, dávalo jí to zároveň zvláštní odvahu. Čím častěji slyšela odsuzující pohledy, tím víc v sobě hledala důvod zůstat hrdá. Uvědomila si, že její dcery nejsou ostudou, ale důkazem, že přežila. Uspěla tam, kde jiní couvli.
A pak si všimla, že ze dveří přes chodbu, odkud vždycky znělo to klapotání, se ozývá lehké zaklepání na její dveře. Otevřela stála tam stará sousedka s miskou domácích koláčků. Slovo dalo slovo, a najednou seděly v kuchyni Božena, ona a tři rozespalé holčičky v nočních košilích. Byl to sice prostý večer, ale pro Boženu jako by se otevřelo nové okno světlé místo mezi lidmi, kde stačí být.
Třeba přišla o jistoty, které jí druzí slibovali, ale získala vlastní sílu, o které neměla tušení. A když usnula, spaly s ní v jednom pokoji tři nové budoucnosti a jedna nová naděje. Na chodbě mezi starými zdmi se už neozývalo klepání na sousední dveře tentokrát zněla kuchyní tichá, spokojená radost ze sdíleného chleba.
