Nejtěžší část dospívání je sledovat, jak moje maminka stárne.
Jak často si na ni stěžuji
Že moc mluví, že se plete do všech věcí, že má na mě příliš velké nároky.
Že je pořád poblíž, trápí se kvůli věcem, které mi připadají maličké.
Ale srdce matky nikdy nepřestane bdít nad svými dětmi.
Miluje tak silně, až někdy plete lásku s povinností snášet úplně všechno.
Snáší křik, špatnou náladu, odmítnutí
A i v těch chvílích chrání právě ty, kteří jí nejvíc ubližují.
Znám maminky, které mlčí z lásky, schovávají bolesti, které jim lámou srdce.
A zatímco všichni žijí dál svůj život, ona tiše stárne se srdcem obtíženým starostmi ostatních.
Ale když už tu není
Tehdy se přináší nejkrásnější kytice.
Tehdy se objednává nejlepší kapela.
Tehdy přicházejí slzy, které už nemá kdo utěšit.
Pak si klademe otázky
Proč čekáme až na poslední chvíli, abychom dali všechno?
Proč ji nedokážeme ocenit, dokud je ještě s námi?
Nečekej, než tvoje maminka odejde, abys pochopil, že ti věnovala celý svůj život.
Miluj ji dnes.
Naslouchej jí dnes.
Objímej ji dnes.
Protože dospívání bolí ale dívat se, jak bez lásky stárne tvoje máma, bolí daleko víc.
Dnes jsem si v Praze, při večerní procházce kolem Vltavy, tohle všechno uvědomil a slíbil si, že svoji maminku Veroniku budu nyní vnímat jinak. Ať nás dnešní den stojí kolik chce korun, nic není důležitější než čas strávený s ní. To je moje dnešní životní lekce.
