Po dokončení vysoké školy nastoupila Michaela do nové firmy v centru Prahy. Hned si získala oblibu v kolektivu všichni byli příjemní, sehraní a vzájemně si pomáhali. Její příchod ještě více posílil zdravou atmosféru v týmu. Michaela byla opravdu milá dívka se zvláštním kouzlem uměla navodit pohodu a lidé k ní získávali důvěru. Když jste s ní mluvili, zdálo se nemožné jí něco neříct.
Bydlela kousek od kanceláře, v moderním bytovém domě v Karlíně. Kolega Tomáš si jí okamžitě oblíbil a když zjistil, že bydlí sama v garsonce, úplně se rozjasnil. Blížilo se mu třicet a stále ještě neměl nic vlastního.
Tomáš rád působil jako chudák. Dojížděl denně z vesnice u Rakovníka a často chodil domů s pocitem smutku. Ve skutečnosti však málokdy doopravdy dorazil domů většinou skončil u některé z kolegyň, které mu ochotně nabídly přespání. Ale Michaela nebyla jako ostatní, byla opravdová hvězda bezchybná navenek i uvnitř. Tomáš se jí držel jako klíště tři roky.
Michaela často jezdila na služební cesty a vydělávala hezké peníze, ale Tomáš byl slabý, ještě student, a navíc neměl nejlepší zdraví. Pořád museli běhat po doktorech a dítě se jim i přes všechnu snahu nedařilo.
O svatbě nepadlo za tu dobu ani slovo. Občas šéf vyprávěl o svém synovci, který požádal svou přítelkyni o ruku, jenže těsně před svatbou jí diagnostikovali rakovinu ve třetím stádiu. Přesto si ji vzal a do poslední chvíle se o ni staral… Tak uplynuly další tři roky.
Jednou Michaela uvažovala: Bydlí u mě, všechny náklady nesu já a ani se nezmínil o svatbě. Otevřeně to Tomášovi řekla, ten pak druhý den přišel s prstýnkem a oznámil svatbu.
Po návratu z další pracovní cesty Michaela slyšela od Tomáše: Na svatbu nejsem připravený. Jsem až moc zodpovědný nedokážu nést osud druhého člověka na svých bedrech Nech si prstýnek na památku na naši krásnou lásku…
Michaelu to zasáhlo víc, než čekala. Tolik od blízkého člověka nečekala. Šéf jí nabídl další služební cestu a přidal jí lístek do Národního divadla. Žertem jí vyhrožoval, že ji vyhodí, pokud nepůjde. Tam seděla vedle šéfova ovdovělého synovce. Hned si sedli a během služební cesty spolu trávili každou volnou chvíli.
Michaela otěhotněla a oba byli nesmírně šťastní. Krátce nato uspořádali malou svatbu, aby Michaela byla aspoň na den princeznou. Uteklo deset let. Mají dva syny a přemýšlí o třetím dítěti. Je jim jedno, jestli to bude kluk nebo holka hlavně, aby bylo zdravé! Jejich rodina drží pohromadě, jsou sehraní a podporují se.
Tomáš zatím stále neví, co od života vlastně chce. Věří, že rodina je drahá záležitost, a nikdy se nechopil odpovědnosti za někoho jiného. Jakmile splatil úvěr na auto, pořídil si nový notebook za skoro padesát tisíc korun. Tahle koupě mu přinesla obdiv okolí. Jak tento další úvěr dopadne, se teprve uvidí…
Dnes, když sleduji osudy bývalých kolegů, vím docela jistě, že odvaha přijmout odpovědnost a postavit se výzvám bývá mnohem cennější než snaha si život jen užívat bez závazků.
