Po škole začala pracovat v jedné firmě v Praze Lucka Novotná. Tam byla skvělá parta, všichni spolu dobře vycházeli a drželi při sobě. Lucka přinesla do kolektivu ještě větší pohodu byla to moc milá holka, s kterou se každý rád bavil. Když jsi s ní mluvil, nedalo se jí nevěřit. Lucka si pronajala nový byt na Žižkově, jen kousek od kanceláře. Její kolega Tomáš Veselý si ji vlastně oblíbil hned první týden. A když zjistil, že Lucka žije sama v garsonce, hned mu svitla naděje vždyť on sám, skoro ve třiceti, neměl zatím vůbec nic.
Tomáš se rád litoval a často tvrdil, že to má těžké dojížděl z vesnice za prací do města. Po práci byl vždycky tak smutný, že se musí domů vracet. Zvát ho domů nebylo vlastně pro holky v kanclu nic výjimečného. Ale Lucka to byla jiná liga! Naprosto bez chyb nejen navenek, ale i povahou. A Tomáš se na ni pověsil jak klíště, vydržel u ní celkem tři roky. Lucka byla pořád na cestách, pracovně létala po Evropě a měla pěkný plat v korunách, kdežto Tomáš byl tak trochu věčný student, navíc měl chatrné zdraví a doktoři si je předávali skoro jako štafetu. A o dětech zatím nemohla být řeč.
O svatbě nikdy nepadlo ani slovo. Občas šéfka vyprávěla o svém synovci ze Zlína, který požádal svou slečnu o ruku, a krátce před svatbou zjistili, že ona má rakovinu ve třetím stádiu. Nakonec se vzali a on ji pak s láskou opečovával až do poslední chvíle Uplynuly tři roky. Lucce se v hlavě začaly honit otázky: Bydlí u mě, finance jsou v podstatě moje, a pořád ani zmínka o svatbě. Postavila Tomáše před hotovou věc buď něco podnikne, nebo je konec. Tomáš jí druhý den koupil prsten za pár tisíc korun a oznámili zasnoubení. Jenže když se Lucka vrátila z další pracovní cesty, Tomáš na ni vyrukoval s tím, že se necítí na žádnou svatbu.
Řekl jí: Jsem moc zodpovědný, nemůžu mít život jiného člověka na svědomí… Nech si prsten, ať ti zůstane na památku na naši krásnou lásku Lucka se změnila. Takové překvapení od někoho, koho brala za nejbližšího, opravdu nečekala. Šéfka ji vzápětí poslala na další služebku, dala jí k tomu lístek do Národního divadla v Praze a navíc jí řekla, že jestli tam nepůjde, tak ji vyhodí. V divadle u vedlejšího sedadla seděl zmíněný vdovec, synovec šéfky. Slovo dalo slovo, a Lucka tam poznala svého nového přítele.
Na služební cestě spolu trávili téměř všechen volný čas. Lucka brzy zjistila, že čeká dítě, což oba nesmírně potěšilo. Všechno šlo rychle záhy byla svatba, Lucka skutečně měla svůj den jako princezna. Společně strávili deset krásných let, mají dva syny a pomýšlejí na třetí dítě. Vůbec nezáleží, jestli to bude kluk nebo holka, hlavně aby byl zdravý! Doma mají skvělou, soudržnou rodinu. Tomáš se, na rozdíl od nich, pořád ještě nenašel nepřišel nikdy na to, co vlastně od života chce. Rodinu považoval za drahý koníček a nikdy neměl chuť převzít odpovědnost i za někoho jiného. Jakmile splatil půjčku na auto, koupil si nový notebook, což mu přišlo jako terno. O tom, jak splatí tuhle půjčku, už moc nepřemýšlelA tak zatímco si Tomáš dál žil ve svém pohodlném světě, kde největším vítězstvím byl dobře naladěný Wi-Fi signál, Lucka se večer co večer dívala na své dva kluky, jak spolu staví z lega vesmírnou loď. Její nový muž jí z kuchyně zamával vařečkou a děti mezitím přiběhly, aby ji společně objali. Život ji nakonec naučil, že štěstí není otázka náhody ani kompromisů. Je to odvaha vykročit po své cestě, být věrný sám sobě a nebát se začít znovu, když to, v co jsme doufali, nevyjde. Večer, když Lucka zhasínala světlo, promnula si prst, kde kdysi nosila prsten od Tomáše. S úsměvem jej pohladila, teď už tam zářil ten pravý. A v koutku mysli si tiše poděkovala za odvahu nepřestat věřit, že někde na světě na ni čeká skutečný domov.
