Jednoho dne moje máma odešla z domu jako každé ráno. Psala mi hned ráno, jestli jsem už snídala. Odpověděla jsem jí: “Ano, ještě si zavoláme,” a pustila se do práce. Nebyla nemocná, nešla do nemocnice, nic nebolelo, žádné loučení. Prostě normální den. Jeden z těch dnů, o kterých si myslíš, že nikdy nic nezmění.
V 16:00 mi zazvonil neznámý telefon. Byla to sousedka. Řekla mi: “Tvoje máma měla úraz.” Zeptala jsem se, kde je, a ona mě nasměrovala do kliniky v Dejvicích. Běžela jsem tak rychle, že by mě Marathon v Praze mohl zazávidět. Řekli mi, že spadla na ulici, že si udeřila hlavu a že už se s tím nedalo nic dělat. Všechno bez melodramatu, bez patetických posledních slov.
Žádné poslední věty. Žádné objímání. Žádný čas na cokoliv říct. Stála jsem a zírala na bílou stěnu, zatímco mi vysvětlovali lejstra, podpisy, procedury. Volala jsem bráchovi roztřeseným hlasem a vypustila tu nejtěžší větu v životě: “Máma je pryč.”
Největší rána přišla až doma. Když jsem vešla do jejího bytu sama, abych vyzvedla její věci. Otevřela jsem skříň a tam visely trička, které měla připravené na praní. Její sandály u dveří, peněženka zastrčená za židlí, nákup napůl vybalený. Všechno zamrzlo v tom samém okamžiku, kdy se život zastavil.
Vzala jsem jednu její blůzu s motivem kopretin, dala ji do tašky a ucítila jsem vůni jejího mýdla Fa. Zůstala jsem stát, držela tu blůzu a neschopná pohnout se. Sedla jsem si na postel a civěla na parkety. Najednou mě obklopil vztek.
Pak přišly ty malé věci, které bolí nejvíc: automaticky vytáčet její číslo a pak si uvědomit, že už neexistuje; vracet se z práce a nevidět, že by se ptala, jestli jsem dorazila v pořádku; projít kolem jejího bytu a nevstoupit. Na tu ticho tě nikdo nepřipraví, ani babička s jejími svými pohádkami.
Všichni kolem rozumí, co ti mají říkat: “Bylo jí už čas,” “Pán Bůh ví, co dělá,” “Teď si odpočívá.” Ale klid necítím. Cítím prázdno. Cítím, že odešla v obyčejný den, bez povolení, bez varování, bez času, aby pohladila moje srdce.
A to bolí nejvíc: že nebylo rozloučení. Byla to jen náhlá, strohá tečka.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
