Moje tchyně a šetrnost jsou jedno a to samé. Domnívá se, že je zbytečné kupovat cokoliv pro novorozeně, když ostatní příbuzní mají větší děti a mohou nám věnovat jejich obnošené oblečení. Určitě si dokážete představit, jak to vypadá, když něco obíhá po rodině už podesáté. To opravdu nechci nepotřebuju tenhle harampádí.
Zpočátku jsme bydleli s manželem v pronajatém bytě, kde nám tchyně do ničeho nemluvila. Ale když jsme si konečně pořídili vlastní byt v Brně, tchyně se ihned ujala rekonstrukce. Tvrdila, že dlaždičky nám položí její známý a elektroinstalaci zařídí jiný kamarád prý nemusíme vůbec nikoho platit.
Kvalita práce těchto odborníků byla katastrofální, takové řemeslníky prostě nechci. Viděla jsem, jak dopadla rekonstrukce u ní doma. Sama klopýtá přes křivé podlahy. Když jsem řekla, že to nechci, označila mě za rozmařilou a obvinila mě, že vyhazuji peníze oknem.
Když jsme chtěli vyměnit nábytek, začalo další dějství našeho dramatu. Tchyně začala obvolávat všechny příbuzné, aby nám sehnala staré sedačky, kredence a koberce. Když slyšela naše odmítnutí, prohlásila, že s takovým přístupem brzy skončíme na dně.
Můj manžel, Honza, stál při mně. Vydělávali jsme dost na to, abychom si zařídili domácnost podle svých představ. Udělali jsme všechno po svém, i když to tchyně rozčilovalo až do krajnosti.
Ráda bych hned řekla, že nejsem žádná fajnovka. Moje sestra mi často dává svoje oblečení, vždy je kvalitní a zachovalé. Ale rozhodně neberu cokoliv, jen abych ušetřila. Raději koupím pár krásných, pohodlných věcí pro dítě, než abych brala cokoliv se najde.
Proč vyhazuješ peníze? Vždyť máme v rodině tolik dětí! lamentovala tchyně.
Dobře jsem věděla, kolik oblečení už prošlo deseti rukama. Když jsem viděla tu hromádku hadrů, bylo mi jasné, že maximálně bych s tím mohla umýt podlahu. Všechno bylo zašpiněné, potrhané, děravé, bez knoflíků i zapínání.
Další příbuzná nám donesla dětskou postýlku po své sestřenici. Nebyly na ní ani bočnice, manžel ji musel opravovat. Tu rodinnou relikvii jsme s Honzou odvezli na chalupu a pro malého jsme koupili nové houpací lehátko.
Podívej se na tuhle zkaženou generaci! Vy rozhazujete, a až půjdeš na mateřskou a příjmy budou slabší, zklidníš se. Pak uvidíš, že jsem měla pravdu a měla jsi radši sklopit uši! nemohla se tchyně smířit s tím, že jsme ji neposlechli.
Nebudu řešit, jestli se kvůli tomu urazí mám právo pečovat o své dítě tak, aby se mělo dobře. Kdyby na tom bylo finančně špatně, moji rodiče mi rádi pomůžou. Přežijeme i bez těch jejích darů…
