Syn mé kamarádky je opravdu skvělý kluk. Dobře studoval, úspěšně odmaturoval, našel si práci, poctivě makal. Teď z něj je bohatý podnikatel, má chalupu na Šumavě, byt v centru Prahy říkám vám, prostě zázrak, ne chlapec.
Ale jak už to bývá, vždycky je nějaké ALE oženil se s jednou dívkou. Hroznou dívkou, z rozvrácené rodiny, věčně podrážděná, žárlivá a zlá. To nejsou slova mé kamarádky, která dala svého jediného syna do její moci, to je holý fakt.
Nejdřív tahle semetrika vyhnala všechny jeho kamarády. Na co je potřebuješ? Přijdou sem jen pít, tahají z tebe peníze a ty jim vyhovíš, protože jsi měkkýš.
Pak se poctivě zbavila jeho příbuzných. Jeho rodina je veliká a drží při sobě slaví spolu svátky, volají si často silné, krásné pouto.
Žena nejdřív obrátila oči v sloup při každé pozvánce od rodiny, vymýšlela si důležité povinnosti, když je někdo zval, a pokaždé, když měl někdo přijít k nim, začaly ji bolet migrény zčistajasna.
Za chvíli už měla dovoleno přijít jen jeho máma, protože chtěla vidět aspoň vnučku a samozřejmě jí chyběl syn.
Snacha však pokaždé vyvolala dusno.
Ne že by křičela, ale s ledovým hlasem a hadím úsměvem povídala: Říkala jsem ti to snad už pětsetkrát, ale ty to pořád nepochopíš nenos levné dárky, my tu máme jen samé kvalitní věci a ty sem taháš cetky.
Syn stál vedle a jen přikyvoval: Mami, prosím tě, proboha.
Včera jsem se potkala s ní a další kamarádkou. Moje kamarádka brečela a třásla se, když mi ukazovala SMSku: její snacha jí píše, že se s manželem rozhodli, že by bylo lepší, kdyby k nim dál nechodila.
Plakala a říkala, že jí syn zavolal a řekl: Mami, rozrušuješ moji ženu. Vždycky když přijdeš, potom je ještě tři dny jako vyměněná.
Ale o to vlastně nejde. Seděla jsem a vzdychala: chuděrka, jak se tohle může stát, to je ale smůla. Jaká hrozná snacha.
A pak naše společná známá povídá: Co s tím má dělat ona? Vy jste vychovali syna, který je krutý a bez citu.
Vyjela jsem na ni, že tomu nerozumí. Co jako má dělat, když je snacha taková? On to přece dělá kvůli rodině, pro klid v domácnosti. Vždyť když byl v šesté třídě, sám nakreslil mamince k 8. březnu přáníčko!
Můžu ti ho ukázat, bylo tam srdce a kytička, všechno maloval on sám. A nebýt té jeho ženy…
Jen pokrčila rameny a řekla: Jestli chlap není zákeřný, žádná žena ho nemůže donutit, aby byl zlý. A odešla.
A najednou, jako by mi někdo sundal klapky z očí.
Celý život jsem žila v přesvědčení dobrý chlap zůstane jen proto zlý, že si vezme špatnou ženu.
A podívejme se.
Ukazuje se, že člověk je podlý, protože je podlý ne proto, že ho k tomu někdo donutí.
