Jmenuju se Ondřej. Můj táta, když maminka zemřela, si vzal za manželku paní, která měla dvě dcery.
Uplynula spousta let. Vyrostli jsme. Pak měl táta nehodu a zemřel.
Moje macecha se ukázala jako opravdu slušná žena. Přenechala mi byt.
Ten byt patřil tvé mamince. A teď by měl být tvůj!
Jediné, co ode mě macecha chtěla, bylo, abych nechal její dcery bydlet v mém bytě, dokud nedokončí školu. Macecha se vracela zpět na venkov. Souhlasil jsem.
Barbora a Ludmila byly úplně rozdílné. Ale obě měly jen jeden sen: najít si muže s vlastním bytem.
A tím začalo moje úžasné období. Barbora mi vařila snídani, Ludmila mi žehlila košile. Opravdu se snažily, abych byl spokojený.
A pak, zhruba dva měsíce po sobě, Barbora i Ludmila porodily moje dcery. Když se to macecha dozvěděla, udělala strašný skandál. Jenže holky odmítly potrat rozhodly se mít děti.
Zamyslel jsem se a spočítal, že platit třetinu svého platu jako alimenty dalších osmnáct let je fakt drahé tak jsem si řekl, že si radši koupím nový byt na hypotéku.
Vyměnil jsem svůj byt za dvě garsonky a zbylé peníze použil jako zálohu na novou hypotéku na byt pro sebe.
Každou tu menší garsonku jsem dal Barboře a Ludmile a výměnou jsem chtěl, aby podepsaly vzdání se alimentů. Několik let jsem měl klid.
Jenže asi po čtyřech letech mi v práci přišlo soudní rozhodnutí, že mám obrovské nedoplatky na alimenty.
Šel jsem za sestrami zjistit, co se děje. Jen se mi vysmáli do obličeje. Prý jsem jim přece ty byty jen tak daroval a schválně pokazily smlouvu.
Takže jsem přišel o byt po rodičích, splácím hypotéku a platím alimenty. To víš, docela těžký život.
A moje macecha to komentovala:
Přesně to si zasloužíš! Máš, co ti patří!
Barbora s Ludmilou mi zakázaly vídat moje dcery. Abych splatil dluh na alimenty, musel jsem si půjčit peníze a chodil jsem po soudech, abych měl právo je vídat. Nakonec jsem soud vyhrál.
V práci jsem si popovídal s vedoucím a poprosil ho, jestli bych mohl dostávat většinu mzdy na ruku. Tak teď už platím na alimenty skoro nic.
Každý pátek si beru svoje holčičky a vracím je až v neděli. Kupuju jim, co si přejí, vodím je na různé akce a do zábavy. Barbora s Ludmilou mě pořád pomlouvají a křičí, ať jim holky nerozmazluju.
Navíc platím dvěma klukům, aby za mě sledovali sestry a říkali jim, že cizí děti jim překazí šanci na svatbu.
Jednou, když byla u toho žena ze sociálky, jsem si děti odvezl z domu macechy a tvrdil, že se o ně jejich matky vůbec nestarají. Teď už sám žádám alimenty a moje holky bydlí se mnou. Jsem vážně dobrý táta. Když moje dcery vidí svoje matky, hned běží ke mně a obejmou mě: mají strach, že si je jejich mámy zase odvedou. Není divu, že jim čtu pohádky o zlých macechách.
Když Barbora s Ludmilou pochopily, jak se věci mají, už jsem byl dávno ženatý a opravdu šťastný.
Navrhl jsem jim dohodu: až mi vrátí moje garsonky, vrátím jim dcery. No jasně, hned souhlasily.
Teď už se mi daří fakt dobře. Dvě garsonky pronajímám a hypotéku na svůj byt mám už splacenou úplně.
Nenechal jsem se oblafnout a sestrám jsem to pěkně vrátil s úsměvem.
