Pamatuji si jednu starou událost, která se stala u rybníka v okolí Českých Budějovic. Tehdy mladý bruslař, jménem Jiří Novák, klouzal po zamrzlém rybníku, když zahlédl tři srny, jež se bezradně zmítaly na tenké vrstvě ledu. Jiří neváhal, rychle si vzal cepín a vydal se jim na pomoc. Nebylo to vůbec snadné, vyžadovalo to pořádnou dávku síly, ale nakonec se mu podařilo všechny tři srny vytáhnout na pevnou zem. Jeho laskavý čin se v kraji rychle rozšířil a mnozí lidé ho chválili za jeho dobrosrdečnost. Doufali jsme, že srny budou příště opatrnější, až se vydají po zamrzlém rybníku.
Jiří opatrně přistoupil ke srnám a začal je tlačit směrem ke stabilnějšímu ledu. Díky jeho vytrvalosti byly všechny tři srny zachráněny ještě dřív, než led povolil. Byl to skutečně skvělý projev lidské dobroty.
S rozvahou se Jiří přiblížil k jedné ze srn, pevně uvázal konec lana kolem jejího krku a pomalu ji táhl k pevné půdě, kde byla v bezpečí.
Bruslař měl veliké štěstí, že ty divoké zvířata našel právě včas. Kdyby ten den nevyjel na rybník, srny by zimní noc pravděpodobně nepřežily. Jakmile byly srny na suchu, Jiří uvolnil lano a pozoroval, jak se rozběhly zpět do lesa.
Ten příběh se dodnes vypráví v místních hospodách, a každý, kdo o Jiřím Novákovi slyšel, si váží jeho odvahy a laskavého srdce. Vždyť obětavost v těžkých chvílích je tradicí, kterou si v Čechách držíme už po generace.
