Nedávno jsem potkal dívku, která mi hned na první pohled přišla nádherná. Často jsme spolu chodili na procházky po Praze, jezdili autem ven z města, seděli v kavárnách nebo šli do kina. Ale pro mě to časem přestalo stačit. Toužil jsem vidět svou přítelkyni ne jen na schůzkách, ale pořád. Proto jsem neváhal a požádal ji o ruku. Proč to odkládat? Milujeme se, je nám spolu krásně. Začali jsme sdílet život pod jednou střechou a poznávat se ještě víc. Vzali jsme se.
Moje maminka si ale Elišku nikdy neoblíbila. Dokonce jí to řekla přímo do očí. Eliška odmítla žít s mojí mámou, i když já jsem chtěl, abychom bydleli všichni pohromadě. Měli jsme dvoupokojový byt jeden pokoj pro nás, druhý pro mamku. Eliška to ale striktně odmítala. Trvala na tom, že musím bydlet s ní na koleji. Po svatbě jsme tedy žili v koleji, jak si přála ona.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy bydlet na koleji a v takových podmínkách. Vůbec mi nevyhovovaly společné koupelny ani toalety. Ze začátku mi bylo všechno trapné, ani jsem se tam nedokázal umýt. A ti švábi? Breberky lezly všude. Jak se dá v takovém prostředí žít? Eliška tomu nevěnovala pozornost. Říkala, že ještě nikoho nesežrali a že z toho dělám zbytečně velkou věc. Švábů se nikdy úplně nezbavíme, špína je všude. V sousední místnosti žije muž se ženou, kteří se neustále hádají.
Na druhé straně bydlí rodina s malou holčičkou, která pořád pláče a křičí. Nedává spát nejen rodičům, ale i nám. Nedávno navíc vznikl spor s jedním sousedem. V noci se opil a začal vyvolávat rvačku, tak jsem ho šel uklidnit. Od té doby mi soused všemožně škodí a snaží se mě vtáhnout do hádek. Nechci tu vůbec být. Nabídl jsem Elišce, že si pronajmeme vlastní byt.
Ale ona to odmítla. Prý je zvyklá na koleje a cítí se tu šťastná. V našem bytě by to bylo jiné, jenže nájem je nehorázně drahý. Musel bych na něj dát celý plat. Mamka mi poradila, ať se k ní zase nastěhujeme. Slíbila, že se nebude míchat do našeho soukromí. Eliška o tom ale nechce ani slyšet.
Poslední dobou začala mluvit o dětech. Myslí si, že dítě posílí náš vztah. Já si samozřejmě přeji mít dítě a sním o tom, že budu tátou. Ale když si představím, v jakých podmínkách by dítě vyrůstalo, chuť mě rychle přejde. Stálé hádky mezi sousedy, dětský křik Někdy mi hlavou běží myšlenka na rozvod. Ne kvůli tomu, že bych Elišku nemiloval, ale prostě podmínky nejsou vhodné pro normální život.
Chci, aby moje dítě mělo dobré zázemí. Už nevím, jak dlouho to vydržím. Mám nervy na pochodu. Eliška nechce ustoupit ani o centimetr.
