Musel jsem si pořídit vlastní ledničku, vypráví Tereza. Ta situace je naprosto absurdní, ale jiné řešení není. Nemám problém byt prodat a peníze rozdělit. Jenže ona to odmítá.
Tereza nedávno oslavila čtyřiadvacáté narozeniny. Má vysokoškolský diplom, našla si práci, ale zatím se ještě nevdala. Její život ve vlastním bytě není zrovna jednoduchý. Tereza vlastní polovinu bytu. Dřív patřil jejímu otci. Po smrti otce ho zdědila společně s maminkou, každá rovným dílem; tehdy jí bylo čtrnáct.
Před deseti lety měla rodina velmi těžké období, zůstali bez živitele. Matka Terezy odešla z práce už když byla Tereza ještě malá. Rozhodla se zůstat doma, protože její manžel vydělával dost a peníze nechyběly. Starala se o domácnost. Po smrti otce matka plakala: Kam mě vezmou ve čtyřiceti? Co můžu dělat, uklízečku?
Tereza pokračuje: Dostávali jsme sirotčí důchod, ale mamka se nedokázala vzdát návštěv salonů a nakupování nových věcí, i když jsme měli jen na základní potřeby. Zpočátku jí pomáhal bratr, ale ten to brzy vzdal.
Strýc řekl mojí mamce Lence, že si prostě musí najít práci. Má dvě děti a nemůže je obě uživit. Asi po roce přivedla domů Jana. Lenka oznámila, že s námi bude bydlet. Měla svůj způsob, jak vyřešit nedostatek peněz svatbou. Jan skutečně dobře vydělával, ale s Terezou se neshodli.
Jan jí říkal: Jen jíš. Měla bys radši prát nebo uklízet. Proč se učíš do školy? Myslíš, že půjdeš na vysokou? Co vzdělání, musíš pracovat! Ty si fakt myslíš, že tě budu živit celý život?
Tereza nemohla odpovědět. Vždyť dostávala důchod, ale peníze měla její mamka. Lenka se Terezu před nevlastním otcem neodvážila chránit. Jen se bála, že přijde o živitele rodiny. Jak bys žila bez něj? ptala se Terezy. Prostě příliš neodporuj a dělej, co říká. On nás živí.
Tereza nakonec zvládla univerzitu a zaměstnání si našla. Celou tu dobu se cítila jako přítěž a měla pocit, že je jen navíc na úkor nevlastního otce. Ten vždy počítal, kolik ho stojí živit nevlastní dceru.
Šest měsíců po tom, co jsem nastoupila do práce, jsem si konečně koupila vlastní ledničku, vypráví Tereza. Dala jsem ji do svého pokoje, protože Jan zamykal ledničku v kuchyni.
Máš práci? Tak se starej o sebe, řekl Jan. Lenka mlčela i tehdy, když Jan ukazoval Tereze účty za energie a chtěl, aby mu vše vrátila, co za ni za ty roky vyplatil. Po nějaké době byl však Jan vyhozen z práce. On a Lenka začali často prodávat její věci z ledničky. Veškeré výčitky padaly vždy na Terezu. Nejprve ona vše platila. Ale nevlastní otec zůstal bez práce téměř rok. Tereza to už nemohla vydržet, a tak dala na svou ledničku zámek. Jasně, Lenka protestovala, že Jan je dlouho živitel rodiny.
Tereza říká: Chceš-li, pomoz mi. Nebyla jsem ta, kdo začal dělit všechno v bytě. Najdi si práci.
Jan se nedávno odstěhoval z bytu. Lenka už nevydržela život s mužem, který nenosil domů peníze. Avšak dcera pořád odmítá odemknout ledničku. Myslí si, že i Lenka by měla začít pracovat. Co myslíte má pravdu?
