Syn mi přivedl do našeho bytu děvče a já vůbec nevím, jak se jí zbavit.
Jen v anonymitě se dají přiznávat věci tak podivné, jako ty dnešní. Jsem doničena až hořkostí, do dna, vším protéká beznaděj. Ale aspoň snad najdu pochopení u matek, jejichž děti najednou dospěly.
Porodíte dítě, pečujete, rozvedete se s otcem, protože už to nelze unést, chodíte s dítětem po pražských parcích, snažíte se, aby se necítil méněcenný, děláte dvě práce, večer ještě stojíte u sporáku, jako by to byla třetí směna, nekonečný kolotoč, pořizujete mu všechny ty mobily, platíte gymnázium a pak:
Mami, Aneta bude u nás bydlet.
Kdo? V našem panelákovém bytě o 44,2 metrech čtverečních? Ta holka bude spát se synem v jeho pokoji? Bude tady taky jíst? A bude i prát prádlo? Nebo z nás budou dvě hospodyňky?
Syn se rozářil, když to oznamoval, jako by čekal, že vyhodím ruce nad hlavu radostí a poběžím rychle vyklidit skříňky pro Anetu.
Je to hodná dívka, ale to neznamená, že tu s námi chci ještě někoho dalšího. Dospělí? Ať si vezmou hypotéku nebo si aspoň pronajmou garsonku! Co je to za úspory, když mám ztratit nervy? Maminčiny nervy za tři tisíce korun? Ty přece nevrátí banka.
Tak jsem se cítila, ale pustila jsem ji dovnitř. Syn má nárok na půlku bytu, může si přivést koho chce, že? Ležím, ale chtěla jsem zůstat pravdivá. Kamarádky mi vynadaly: Nemyslíš na pohodu svého syna? Co jsi za matku?
A teď chodím domů a všechno mě rozčiluje. Už mezi dveřmi. Cizí boty na chodbě, zamazaná plotna v kuchyni znamení, že Aneta vařila. A že prý plýtvá mými nákupy? Ne, penězi neplýtvám, ale co dělat, když zrovna při pečení dojde mouka? A ty nekonečné fronty na záchod?
Přiznávám to, už chci Anetu z bytu pryč. Nechci tu další služku.
A pak mě napadlo: co kdybych si přivedla domů chlapa? Proč jsem tolik let pečovala o syna a skrývala, že mám známost? Vždyť má vlastní pokoj, tak proč bych nemohla přijít já s kufrem a vyzkoušet, jaké to je, žít na 44,2 metrech ve čtyřech?
Tohle je ten zvláštní, jakoby sen napsaný dopis, který jsem dostala. A pro mě, mámu malého syna, je těžké si představit, jaké to je být na druhé straně. Proto čekám na vaše komentáře.
Co myslíte, milí čtenáři? Stalo se vám už něco podobného? Vycházíte dobře s polovičkami svých dětí? Má žena právo vyhodit z bytu Anetu?
