Moje sestra se před čtyřmi lety vdala a dnes je maminkou tříletého chlapečka, kterému jsem nejen teta, ale i kmotra. Tehdy jsem měla dvacet tři let, studovala jsem na univerzitě v Praze a pracovala, což znamenalo, že volné dny byly vzácné a ceněné. Vše skloubit bylo těžké, přesto jsem se snažila najít čas pro přátele i rodinu. Moje sestra, maminka rozkošného Tomáška, byla tehdy bez práce, ale často trávila dlouhé hodiny v kosmetických salonech, což mě překvapovalo, protože její muž byl na služební cestě a dlouho doma chyběl.
Jednou mě sestra požádala o pomoc měla domluvenou návštěvu salonu a nemohla vyzvednout Tomáška ze školky. Souhlasila jsem, protože po školních povinnostech jsem měla tu večer volno. O týden později se její manžel vrátil z cesty a opět mě požádali, abych pohlídala Tomáška; oba si chtěli být spolu sami. Dala jsem jim slovo, že zůstanu s Tomáškem do osmé večer. Jenže když jsem je pak zkoušela kontaktovat, neodpovídali na telefon ani na zprávy. Tomášek seděl u okna a vyhlížel rodiče se slzami v očích. Nakonec dorazili až o půlnoci, rozesmátí po večeru ve městě.
Tím to však neskončilo. Po několika dnech mi znovu volali, tentokrát chtěli oslavit narozeniny sestřiny švagrové. Ptali se, jestli znovu pohlídám Tomáška, protože se domnívali, že by ho oslava nezaujala budou tam starší děti. Tentokrát jsem jim jasně řekla, kde jsou mé hranice; vysvětlila jsem, že ačkoliv jim přeji hezké chvíle, mám svůj život, své studium i práci, které nelze jednou rukou odsunout. Připomněla jsem sestře, že je matkou a zodpovědná za svého syna, a navrhla jí, aby ho vzala s sebou vždyť budou na oslavě další děti, které Tomáškovi mohou dělat společnost. Nesetkala jsem se s pochopením, dokonce se sestra urazila.
Požádala jsem o podporu naši maminku, která sestře důrazně připomněla, že spoléhá příliš na mě a že si má zodpovědnost za svého chlapce převzít sama.
Sestra stále zůstávala doma a jako by se snažila přenášet své povinnosti na mě. Já se však držela svého stanoviska a opakovala, že mám vlastní život, který si musím chránit. Starat se o syna je její role, a ona se musí postarat sama. Dnes na ty časy vzpomínám s ponaučením hranice jsou pro rodinu důležité a smysl pro odpovědnost nelze přenášet na druhé.
