Když moje babička zjistila, že její dcera, moje maminka, je těhotná bez manžela, byl to pro ni šok. Její hněv byl silný a nevýslovný; téměř každý den činila mámě život těžkým, vyčítala jí a nešetřila ostrými slovy. Maminka však snášela všechno v tichosti, s trpělivostí, a nikdy si nestěžovala.
V den mých narozenin babička zamkla mámu doma a odešla pryč vzala klíč s sebou. Naštěstí byla na návštěvě moje sestra, bývalá záchranářka, která klíč našla a spěchala pomoci mámě. Tak jsem přišla na svět, obklopená napjatou atmosférou a, navzdory všemu, nesmírnou láskou své matky.
Babička, už stará Paní Milada, mě učila, jak se starat o zahradu, jak pěstovat zeleninu a základům hospodaření. V některých věcech jsem byla šikovná, ale když jsem udělala chybu, její slova zněla jako bič ostrá, několikrát jsem nerozuměla jejich významu, ale cítila jsem bolest a zmatek. Nedokázala jsem pochopit, proč mě neměla ráda, co jsem udělala špatně, nebo proč jsem si nezasloužila její vlídnost. Sama babička zažila strasti po smrti svého muže, kdy musela vychovat děti sama, a měla bych tedy vědět, jak těžké to je.
Vyrostla jsem bez jakékoli mužské lásky bez dědečka, bez otce, bez bratra.
Později se maminka znovu vdala a měla ještě dvě děti. Bohužel její muž ve vlasti brzy zemřel. Babička, k mému překvapení, projevovala těmto mým sourozencům mnohem více lásky, než kdy dala mně. Nedokázala jsem se ubránit závisti a tichému smutku.
Dnes již můj čas s babičkou dávno skončil a nejsem dítě. Občas si vzpomínám, jak jsem se mezi ostatními cítila jiná, izolovaná. Její tvrdá slova se mi stále vynořují v myslích a přinášejí zpět staré pocity.
Jednou, když jsme s maminkou nakupovaly v obchodě v Rožnově, potkaly jsme paní, která kupovala tašku plnou ovoce a bonbónů. S úsměvem pověděla, že její dcera za chvíli bude matkou a svatba je na spadnutí. Celá vesnice věděla, že dcera Jitky není zasnoubena, ale upřímnost a mateřská láska této ženy byla pro mou maminku až dojemná připomněla jí těžké časy a zatracování, které musela snášet.
Mám svou maminku ráda a jsem jí vděčná nejen za život, ale i za obětování a výdrž. Nikdy vůči mně nebyla zlá. Její nevýslovná mateřská láska je opravdová a čistá.
Co bych udělala na místě své babičky? Těžko říci, pokud bych nezažila to samé. Věřím však, že pochopení, empatie a podpora jsou nesmírně důležité, a to i během největších zkoušek. Láska a soucit by měly vítězit ve vytváření silného pouta s dítětem, bez ohledu na okolnosti.
