Můj otec nás opustil – mě i maminku – když mi bylo teprve 12 let, nechal nás bez domova a jakékoli podpory.

Můj otec opustil mě i moji maminku, když mi bylo pouhých dvanáct let. Zůstaly jsme samy bez střechy nad hlavou a bez jakékoli podpory. Ani ho nenapadlo kontaktovat policii a zdálo se, že na nás úplně zapomněl. Když mi bylo patnáct, potkala nás další rána – do našeho bytu přišel mladý pár a vyžadoval, abychom jednu místnost vyklidily, protože jim ji prý otec slíbil.

Když se maminka otce na tuto situaci zeptala, bez jakéhokoliv soucitu prohlásil, že ten pár bere skoro jako vlastní děti. Maminka už nemohla dál snášet život v podnájmu s cizími lidmi, a tak byt prodala a část peněz musela dát člověku, kterého otec vydával za svého. Z toho, co jí zůstalo, si přes realitní agenturu pořídila malý dvoupokojový byt někde v Brně. Abych jí mohla pomoci splácet půjčku, musela jsem svoji školu na několik let přerušit a začít pracovat.

Nakonec maminka zemřela a zanechala mi rok, abych sama vše doplatila. Právě v tom nejtěžším období v mém životě se znenadání objevil otec. Jeho nová manželka ho vyhodila a on byl najednou starý, nemocný a s malým důchodem – téměř bezdomovec. Po tolika letech se na mě přišel obrátit s prosbou o pomoc. Když stál přede mnou, nemohla jsem mu neříct, jestli je sprostý, nebo prostě jen hloupý. Po dvaceti letech lhostejnosti, během kterých mi nikdy nepomohl, vzal mi byt, na který jsem měla nárok, zabránil mi ve studiu a způsobil mi obrovské finanční potíže, opravdu čekal, že ho přivítám s otevřenou náručí?

V mém srdci pro něj už místo nebylo. Možná si zaslouží soucit někoho jiného, ale ne ten můj, řekla jsem si. Vždy dovedl dát vše cizím lidem, které považoval za své děti, a na mě nepomyslel. Řekla jsem mu jasně, že jestli potřebuje podporu, má se obrátit na toho, koho upřednostnil přede mnou, ne na dceru, kterou opustil. Ať na mě i na mou adresu navždy zapomene, protože pro mě už nikdy nebude skutečným otcem.

Dnes už vím, že lidé si musí být vědomi svých činů a následků. Skutečná rodina není vždy ta pokrevní tvoří ji spíš ti, kteří vedle vás stojí v dobrých i těžkých chvílích. Nevkládejte svou důvěru do těch, kteří opakovaně zklamali mějte dost odvahy chránit sami sebe a najít si vlastní cestu ke štěstí.

Rate article
DoN
Můj otec nás opustil – mě i maminku – když mi bylo teprve 12 let, nechal nás bez domova a jakékoli podpory.