Nikdy jsem svého otce nepoznala a maminka za mnou docházela jen vzácně. Teprve později mi vychovatelky pověděly, jak jsem se ocitla v dětském domově. Bylo mi asi rok, když jsem dostala zápal plic. Nemoc mě naprosto vyčerpala a přestala jsem úplně plakat. Několik dní jsem ležela tiše v postýlce, pomalu jsem chřadla, zatímco maminka smutně popíjela rum v sousedním pokoji.
Narodila jsem se do rodiny, kde maminka holdovala alkoholu. Několik dní v kuse pilně pila, její šramot s lahvemi mě budil ze spaní. Sousedé si začali stěžovat na zoufalý pláč dítěte, a tak mě maminka jednoho dne vzala do nemocnice. Když do pokoje vstoupila sestřička na kontrolu, zjistila, že moje oblečení hoří. Potřebovali tři lidi, aby plameny uhasili. Odvezli mě na urgentní příjem, kde se mi postarali o popáleniny. Po celou dobu, co jsem byla v nemocnici, za mnou máma ani jednou nepřišla.
Klid a štěstí, které jsem našla v dětském domově, mě provázely i později, když se mi narodilo první dítě. Získala jsem vzdělání, výbornou práci a krásný, prostorný byt v Praze. Pobyt tam mi přinášel velkou radost. S manželem jsme si vytvořili malou rodinu plnou drobných zázraků. Jediným stínem byla touha po vlastním dítěti
Můj muž, Tomáš, a já jsme si adoptovali dvouletou holčičku z dětského domova. Spousta lidí nám radila, abychom to nedělali, ale my jsme neposlechli. Přestěhovali jsme se do Brna a riskovali možné dědičné zdravotní problémy. Ale od té doby je zcela zdravá!
Každý den děkuji Bohu, že mi dal schopnost uvažovat samostatně a nenechat se ovlivnit cizími slovy. Ani jedna lékařská výstraha se nenaplnila naše dítě je silné, radostné a roste. Myslím, že je příliš jednoduché svádět chyby nebo obtíže v životě dítěte na špatné geny. Je to jako říkat, že nedostatek péče nebo prostředí nemá vliv, a že za vše mohou jen biologičtí rodiče. Dítě především potřebuje lásku a pocit, že je potřeba jen tak může vyrůst v dobrého člověka.
Blíží se výročí pěti let od adopce a mám obavy. Miluji svého syna i dceru obě jsou moje rodina. Ale část mě se bojí okamžiku, kdy se Barbora dozví o adopci a bude tím raněná. Nevím, jak začít takovou citlivou konverzaci, jestli se to dozví. Porozumí mi? Možná je to ještě těžší než obava, že jí to někdo řekne místo mě.
Život mě naučil, že odvaha a láska mají velkou sílu. Každé dítě potřebuje především to, aby bylo milováno teprve pak se může stát tím nejlepším, čím být může.
